ECLI:CZ:US:2017:3.US.1714.17.1
sp. zn. III. ÚS 1714/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele Z. N., zastoupeného JUDr. Ivanou Syrůčkovou, advokátkou, sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2017 č. j. 35 Co 35/2017-767, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a J. N., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho základní právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, namítá též porušení čl. 90 Ústavy.
2. Ve věci se podává, že k návrhu vedlejší účastnice řízení (dále jen "matka") na zvýšení výživného na nezletilého L. bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 6. 10. 2016 č. j. 58 P 24/2009-730 tak, že se tento návrh zamítá.
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") však napadeným rozsudkem změnil tento výrok tak, že stěžovateli zvýšil vyživovací povinnost vůči nezletilému L. na 12 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 9. 2016. Poprvé byla vyživovací povinnost rodičů ve vztahu k nezletilému L. a t. č. nezletilému Z. stanovena rozsudkem obvodního soudu ze dne 15. 12. 2008 č. j. Nc 574/2008-72, kdy byl nezletilý L. na dobu před rozvodem i poté svěřen do výchovy matky, nezletilý Z. do výchovy otce, přičemž oběma rodičům bylo stanoveno výživné ve shodné částce 10 000 Kč měsíčně, s účinností ode dne 1. 1. 2009. Rozsudkem stejného soudu ze dne 4. 6. 2015 č. j. 58 P 24/2009-596 bylo matce zvýšeno výživné na nezletilého Z. z dosavadní částky 10 000 Kč na 13 000 Kč měsíčně.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel má za to, že napadené rozhodnutí městského soudu je v rozporu s principem spravedlnosti. Městský soud se odchýlil od skutkových zjištění, které učinil obvodní soud a změnil hodnocení důkazů před tímto soudem provedených, což vedlo k chybným právním závěrům. Stěžovatel má za to, že městský soud zatížil své rozhodnutí vadou, když se odchýlil od skutkových zjištění učiněných obvodním soudem na základě důkazů před tímto soudem provedených, avšak zároveň provedení těchto důkazů sám neopakoval a nezjednal si tak rovnocenný podklad pro odlišné zhodnocení důkazů. V tomto postupu stěžovatel spatřuje porušení jím namítaných základních práv. Hodnocení důkazů městským soudem považuje stěžovatel za nesprávné.
5. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, když městský soud pouze uzavřel, že zjištěná změna poměrů na straně rodičů i nezletilého L. se musí promítnout i do rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti. Městský soud nezohlednil poměr navýšení příjmů rodičů, výší těchto příjmů se zabýval pouze izolovaně, nikoli ve vzájemných souvislostech tak, aby tyto příjmy porovnal a zohlednil také to, že nezletilému L. se zvýšila jeho životní úroveň už jen tím, že sdílí společnou domácnost s matkou.
6. Rozhodnutí městského soudu považuje stěžovatel za nesprávné, neboť na celou věc nebylo nahlíženo komplexně, nebyla vůbec zohledněna celková rodinná situace účastníků, kdy každý z rodičů pečuje osobně o jednoho syna a hradí výživné na toho ze synů, o kterého osobně nepečuje. Stěžovatel je přesvědčen, že právě tyto skutkové okolnosti (životní úroveň matky, včetně majetkových poměrů, je vyšší než u otce, nezletilý L. nemá stejné potřeby jako jeho zletilý bratr Z., nemá zvýšené náklady spojené se zdravotním stavem, nemá žádné nákladné mimoškolní aktivity či zájmové kroužky) jsou stěžejní pro rozhodování o výši výživného pro nezletilého L. Ačkoli se potřeby s ohledem na věk nezletilého L. od doby posledního rozhodnutí o výživném (rok 2008) změnily, neznamená taková změna nutně pouze navýšení nákladů na úhradu takových potřeb. Podle stěžovatele je třeba též zohlednit, že dříve měl nezletilý L. mnohem více placených zájmových aktivit. Placení školného na soukromé škole tak v podstatě nahradilo náklady, které měl nezletilý v souvislosti se svými zájmovými kroužky, které však již nenavštěvuje.
7. Podle stěžovatele je zřejmé pochybení městského soudu, když stanovil stěžovateli platit výživné pro nezletilého L. v takřka stejné částce, jako je tomu v případě zletilého Z., ačkoli matka vydělává měsíčně o více než 36 000 Kč než otec (stěžovatel). Nebylo rovněž zohledněno, že stěžovatel nezletilému L. naspořil částku 190 000 Kč, která mu bude vyplacena po nabytí zletilosti, a dále, že k nezletilému L. plní vyživovací povinnost také naturálně, když o něj pečuje v době, kdy je L. s ním a jeho bratrem.
III.
Procesní předpoklady řízení
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a 91 odst. 1 Ústavy); není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v nich vydanými nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
10. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska obstojí, neboť vychází z relevantních zákonných ustanovení a skutkové i právní závěry jsou v něm dostatečným způsobem vyloženy. Ústavní soud připomíná, že stanovení výživného na nezletilé dítě, a posouzení všech relevantních okolností s ohledem na všechna zákonná kritéria, je úkolem opatrovnických soudů. Ústavní soud není oprávněn přehodnocovat jejich závěry, nejsou-li extrémně excesivní. Takový nedostatek ústavněprávní závažnosti však v napadeném rozhodnutí neshledal.
11. Městský soud aproboval skutková zjištění obvodního soudu spočívající v tom, že od doby rozhodnutí o výživném v roce 2008, kdy byla stěžovateli stanovena vyživovací povinnost vůči nezletilému L., došlo ke změně poměrů jak na straně rodičů (změna v příjmech), tak na straně nezletilého L. (změna ve výši potřeb). Ačkoli stěžovatel uvádí, že se městský soud odchýlil od skutkových zjištění, které učinil obvodní soud, v ústavní stížnosti tyto odchylky nekonkretizuje. Z napadeného rozhodnutí tato skutečnost nevyplývá. Odlišné hodnocení provedených důkazů ze strany městského soudu, jestliže jeho důvody zřetelně vyplývají z odůvodnění soudního rozhodnutí a zároveň nejde o hodnocení zjevně excesivní, nemohou být důvodem pro kasační rozhodnutí Ústavního soudu.
12. Vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, na níž stěžovatel poukazuje, nezakládá závěr městského soudu, že zjištěná změna poměrů na straně rodičů i nezletilého L. se musí promítnout i do rozhodnutí soudu o vyživovací povinnosti, lze-li tento závěr ze zjištěných skutečností vyvozovat, což dle přesvědčení Ústavního soudu jistě lze, a to i přes přesvědčení stěžovatele, že takový závěr je nesprávný. Konkrétní argumenty, jimiž se stěžovatel snaží Ústavní soud přesvědčit o tom, že napadené rozhodnutí městského soudu je vůči němu nespravedlivé, směřují do požadavku, aby Ústavní soud přehodnocoval přijaté právní závěry, k čemuž však - není-li naplněna podmínka vad ústavněprávní relevance - povolán není.
13. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu