ECLI:CZ:US:2017:3.US.1749.16.1
sp. zn. III. ÚS 1749/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., t.č. Věznice Příbram, zastoupeného Mgr. Kateřinou Škopkovou, advokátkou, sídlem Na Flusárně 168, Příbram III, proti dopisu Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 12. května 2016 sp. zn. 101 T 154/2012, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stručné vymezení věci
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného dopisu, a to pro porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhl, aby Ústavní soud Okresnímu soudu v Karviné - pobočce v Havířově přikázal, aby postupoval zákonným způsobem a žádost stěžovatele posoudil v souladu s rozhodnutím prezidenta republiky č. 1/2013 Sb.
3. Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově sp. zn. 101 T 154/2012, ze kterého zjistil, že dopisem ze dne 12. 5. 2016 tento soud stěžovateli sdělil, že pro odsouzení ve věci pod uvedenou spisovou značkou se na stěžovatele amnestie ze dne 1. 1. 2013 nevztahuje, neboť stěžovatel byl v posledních pěti letech před amnestií ve výkonu trestu odnětí svobody.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadeným "rozhodnutím" Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces. Porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny, jakož i čl. 90 Ústavy, shledává stěžovatel v tom, že Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově své rozhodnutí řádným způsobem nezdůvodnil a nepostupoval v souladu s právním řádem České republiky. Stěžovatel je toho názoru, že okresní soud nepostupoval v souladu s rozhodnutím prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 č. 1/2013 Sb., když tento právní předpis nesprávně vyložil a aplikoval. Tento svůj názor stěžovatel v ústavní stížnosti blíže neodůvodnil. Stěžovatel je přesvědčen, že splnil veškeré podmínky stanovené tímto právním předpisem k prominutí uloženého trestu. Stěžovatel trvá na tom, že v daném případě nelze dospět k závěru, že nesplnil podmínky pro prominutí uloženého trestu, a to nesplněním podmínky uvedené v čl. III. odst. 2 písm. c) rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, proti kterému má směřovat tvrzený neústavní zásah do jeho ústavně zaručených základních práv, a Ústavní soud je k jejímu projednání - s níže uvedenou výjimkou (body 20 a 21) - příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel neměl podle zákona k dispozici žádný procesní prostředek k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nesprávně posoudil jeho návrh tak, že na jeho odsouzení ve věci sp. zn. 101 T 154/2012 se rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. 1. 2013, nevztahuje. Ústavní stížnost však neobsahuje odůvodnění ani ústavněprávní argumentaci.
8. Ústavní soud přezkoumal napadený dopis Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
9. Ústavní soud především připomíná, že čl. 38 odst. 2 Listiny, stejně jako další záruky práva na soudní ochranu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), se na řízení podle hlavy dvacáté třetí zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů [tj. včetně §368 trestního řádu o rozhodnutí o použití amnestie] nevztahují, neboť řízení o amnestii není řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy; veškeré záruky řádného trestního řízení byly uplatňovány již dříve v řízení vedoucím k pravomocnému odsouzení stěžovatele.
10. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově, vedeného pod sp. zn. 11 T 99/2012, Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 11. 2007 č. j. 1 T 30/2007-87 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), a za tuto trestnou činnost byl stěžovateli podle §250 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo rozhodnuto uvedeným rozsudkem o náhradě škody. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 12. 2006 sp. zn. 5 T 129/2006 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 9. 2007 sp. zn. 4 To 180/2007, jímž mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody k rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 8. 2006 sp. zn. 5 T 59/2006.
11. Rozsudkem krajského soudu ze dne 20. 5. 2008 č. j. 4 To 96/2008-152 byl stěžovatel podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 11. 2007 č. j. 1 T 30/2007-87 zrušen výrok o trestu a s přihlédnutím k §259 odst. 3 trestního řádu odsouzen podle §250 odst. 2 trestního zákona za použití §35 odst. 2 trestního zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců nepodmíněně a podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákona byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl podle §49 odst. 1 trestního zákona a §50 odst. 1 trestního zákona uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let a dvou měsíců. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 5. 2007 č. j. 2 T 10/2007-66, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla platnosti. Ve výroku o vině a náhradě škody zůstal ve věci stěžovatele napadený rozsudek nezměněn.
12. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6. 1. 2010 č. j. 1 T 30/2007-246 byly podle §419 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), a §465 odst. 2 trestního řádu tresty uložené v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 7. 11. 2007 sp. zn. 1 T 30/2007 ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. 4 To 96/2008 zkráceny tak, že souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců byl zkrácen o dva týdny. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let a dvou měsíců byl zcela zrušen.
13. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 28. 5. 2012 č. j. 103 T 79/2012-87 byl stěžovatel uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 a přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a za tuto trestnou činnost byl podle §178 odst. 1, 2 za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody.
14. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 29. 10. 2012 č. j. 101 T 154/2012-331 byl stěžovatel uznán vinným přečiny podvodu podle §209 odst. 1, 2 trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku a za tuto trestnou činnost byl podle §178 odst. 1, 2, §45, §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců nepodmíněně. Podle §56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody. Současně byl zrušen výrok o vině a trestu ve smyslu §45 odst. 1 trestního zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 28. 5. 2012 č. j. 103 T 79/2012-87, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.
15. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatel nesplňuje podmínku dle čl. III. odst. 2 písm. c) rozhodnutí prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., o amnestii ze dne 1. 1. 2013, neboť kromě trestné činnosti, o níž se rozhoduje podle tohoto článku, byl stěžovatel v posledních pěti letech před 1. 1. 2013 odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
16. Pouze pro úplnost je možno připomenout, že o účasti odsouzeného na amnestii rozhoduje soud z úřední povinnosti, a to u agraciace dle §368 trestního řádu, u abolice dle §11 odst. 1 písm. a) ve spojení s §11 odst. 2 trestního řádu, přičemž je rozhodováno usnesením (viz §119 odst. 1 trestního řádu), proti němuž je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek (viz §368 poslední věta ve spojení s §141 odst. 4 trestního řádu). Rozhodnutí soudu o amnestii je přitom vždy rozhodnutím deklaratorním, a nikoli konstitutivním.
17. Stěžovateli je nutno přisvědčit, že Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově o jeho návrhu nevydal žádné usnesení. To ovšem nemění nic na tom, že na stěžovatele se amnestie prezidenta republiky nevztahuje.
18. Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že přestože Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově nepostupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy, Ústavní soud neshledal, že by postupem tohoto soudu došlo k porušení procesních předpisů dosahujících intenzity porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
19. K návrhu stěžovatele, aby Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově postupoval zákonným způsobem a žádost stěžovatele posoudil v souladu s rozhodnutím prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., Ústavní soud uvádí, že není oprávněn obecným soudům nařizovat nebo ukládat provedení konkrétních úkonů. Je povolán pouze k tomu, aby přezkoumal ústavnost jejich postupu jen v případě ukončení věci pravomocným rozhodnutím, které by bylo současně zásahem do základních práv či svobod stěžovatele.
20. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti dopisu Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh stěžovatele, aby Ústavní soud postupoval zákonným způsobem a žádost stěžovatele posoudil v souladu s rozhodnutím prezidenta republiky č. 1/2013 Sb., Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, ke kterému není Ústavní soud příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu