ECLI:CZ:US:2017:3.US.1850.17.1
sp. zn. III. ÚS 1850/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Horáčka, zastoupeného Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem, sídlem Joštova 138/4, Brno, proti vyrozumění České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 26. 4. 2017 č. j. 48000/004806/17/010/P2, proti vyrozumění Česká správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 2. 5. 2017 č. j. 47000/4276/17/47091/010/TM-63/2017/RN8, proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 22. 12. 2016 č. j.47002/410/6302/MM/175577/21.11.2016/16/RN/73 a proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 1. 12. 2016 č. j. 48006/101058/16/110/ES, za účasti 1) České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava, 2) Česká správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, sídlem Veveří 454/7, Brno, 3) Městské správy sociálního zabezpečení Brno, sídlem Veveří 979/5, Brno a 4) Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc, sídlem tř. Kosmonautů 1151/6c, Olomouc, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 14. 6. 2017 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí a vyrozumění, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i principy vlastní demokratickému právnímu státu (stěžovatel zmiňuje zejména zákaz libovůle a vázanost státní moci zákonem).
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že dne 2. 5. 2017 bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ostrava, ze dne 26. 4. 2017 č. j. 48000/004806/17/010/P2, kterým nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení podle §94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"), ve věci rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 1. 12. 2016 č. j. 48006/101058/16/110/ES, na základě které bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele ve prospěch Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc zaplatit v souvislosti s dopravní nehodou regresní náhradu podle §126 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů v celkové výši 43 520 Kč. Šlo o regresní náhradu za nemocenskou za období od 25. 5. 2015 do 31. 8. 2015, kterou Okresní správa sociálního zabezpečení Olomouc vyplatila poškozené Ivě Žaludkové v důsledku její pracovní neschopnosti, která jí vznikla tím, že utrpěla zranění při dopravní nehodě.
3. Dne 9. 5. 2017 bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, ze dne 2. 5. 2017 č. j. 47000/4276/17/47091/010/TM-63/2017/RN8, kterým nebyly shledány důvody pro zahájení přezkumného řízení podle §94 a násl. správního řádu, ve věci rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 22. 12. 2016 pod č. j. 47002/410/6302/MM/l75577/21.11.2016/16/RN/73, na základě které bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele ve prospěch Městské správy sociálního zabezpečení Brno zaplatit v souvislosti s dopravní nehodou regresní náhradu podle §126 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v celkové výši 32 274 Kč. Šlo o regresní náhradu za nemocenskou za období od 8. 6. 2015 do 12. 8. 2015, kterou Městská správa sociálního zabezpečení Brno vyplatila poškozené Iloně Kučerové v důsledku její pracovní neschopnosti, která jí vznikla tím, že utrpěla zranění při dopravní nehodě.
4. Podle zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. V posuzované věci stěžovatel výslovně v petitu svého podání jako napadená rozhodnutí označil výše specifikovaná rozhodnutí (resp. vyrozumění), jak v záhlaví uvedeno. Tímto vymezením je Ústavní soud při svém přezkumu vázán. Ústavní stížnost - směřuje-li proti takto specifikovaným rozhodnutím (resp. vyrozumění) - je jednak nepřípustná a jednak opožděně podaná.
6. Pokud jde o ústavní stížností napadená vyrozumění o nezahájení přezkumného řízení podle §94 a násl. správního řádu, je třeba v prvé řadě podotknout, že na přezkoumání pravomocného rozhodnutí podle tohoto ustanovení není právní nárok. Jestliže správní orgán neshledá na základě podnětu k přezkumu důvody, nevydává o tom rozhodnutí, ale informuje stěžovatele sdělením, které není dále napadnutelné správní žalobou. Nezasahuje se jím do subjektivních práv či povinností účastníků řízení ani stěžovatele. Ta byla založena již původním rozhodnutím a neotevřením přezkumu nijak dotčena nejsou [srov. k tomu přiměřeně již např. usnesení sp. zn. I. ÚS 239/96 ze dne 14. 10. 1996 (U 26/6 SbNU 587); všechna rozhodnutí jsou dostupná pod http://nalus.usoud.cz]. Tím spíše pak takové vyrozumění nemá dopad do práv základních. Na okraj budiž rovněž poznamenáno, že předmětná vyrozumění nelze považovat ani za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci je podle ustálené judikatury Ústavního soudu nutno chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok takového orgánu vůči základním ústavně zaručeným právům a svobodám, který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci tohoto orgánu a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového "zásahu orgánu veřejné moci", neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Lze tedy uzavřít, že stěžovatel ve vztahu ke shora citovaným vyrozuměním nebrojí ani proti rozhodnutí ani proti jinému zásahu, a k projednání této části návrhu není proto Ústavní soud příslušný [srov. §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
7. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Olomouc ze dne 1. 12. 2016 č. j. 48006/101058/16/110/ES a proti rozhodnutí Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 22. 12. 2016 č. j. 47002/410/6302/MM/175577/21.11.2016/16/RN/73, pak v této části je ústavní stížnost zjevně opožděná [srov. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jakož i nepřípustná [srov. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel mohl proti těmto rozhodnutím podat odvolání, což v ústavní stížnosti netvrdí, ani žádné takové rozhodnutí o odvolání ústavní stížností nenapadá.
8. Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než návrh stěžovatele odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b), písm. d) a písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj