ECLI:CZ:US:2017:3.US.2267.17.1
sp. zn. III. ÚS 2267/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o návrhu na vyloučení soudce JUDr. Radovana Suchánka z rozhodování ve věci návrhu Lenky Valentové, takto:
Soudce JUDr. Radovan Suchánek není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2267/17.
Odůvodnění:
Navrhovatelka, v řízení před Ústavním soudem bez právního zastoupení, ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 31. 7. 2017 vznesla námitku podjatosti soudce JUDr. Radovana Suchánka jako člena III. senátu Ústavního soudu, rozhodujícího o jejím návrhu ze dne 21. 7. 2017. Námitku podjatosti odůvodnila tím, že soudce JUDr. Radovan Suchánek již v minulosti rozhodoval o její ústavní stížnosti sp. zn. II. ÚS 558/15, která byla odmítnuta.
Ke vzneseným námitkám soudce JUDr. Radovan Suchánek v písemném vyjádření ze dne 25. 10. 2017 uvedl, že se necítí být podjatý ve vztahu k věci ani k účastníkům řízení a vedlejším účastníkům řízení.
Podle ustanovení §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Čtvrtý senát Ústavního soudu vzal v úvahu námitky navrhovatelky, obsah spisu sp. zn. III. ÚS 2267/17, jakož i vyjádření soudce JUDr. Radovana Suchánka, a dospěl k závěru, že za daného skutkového a právního stavu nemohou vzniknout žádné pochybnosti o nepodjatosti tohoto soudce.
Ze skutečnosti, že se jmenovaný soudce v minulosti podílel na rozhodování jiné věci navrhovatelky, nemůže být podjatost dovozována. Postup soudu či rozhodovací činnost soudce Ústavního soudu totiž nelze považovat za jeho poměr k věci ve smyslu §36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání a nelze jej interpretovat tak, že procesní postup, s nímž stěžovatel nesouhlasí, či účast na projednání a rozhodování o jeho předchozích ústavních stížnostech představuje důvod k vyloučení soudce z rozhodování o jiné ústavní stížnosti stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1187/15, II. ÚS 896/17).
Z výše uvedených důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že se nenaplnily podmínky stanovené v §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu