ECLI:CZ:US:2017:3.US.2467.17.1
sp. zn. III. ÚS 2467/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. T. T., t. č. Vazební věznice Praha - Pankrác, zastoupené JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti postupu Vězeňské služby České republiky, o návrhu stěžovatelky na vydání předběžného opatření, takto:
Nařizuje se předběžné opatření, kterým se příslušným orgánům Vězeňské služby České republiky ukládá, nepokračovat v zásahu do práv stěžovatelky a jejího novorozeného syna, a to základních práv a svobod na rodičovství a rodinu podle čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na péči o děti a jejich výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte (Sdělení č. 104/1991 Sb.) a na respektování rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Sdělení č. 209/1992 Sb.).
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá upuštění od jiného zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícím v odnětí novorozeného syna stěžovatelce během jejího výkonu vazby, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení ústavně zaručených práv a svobod zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 32 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
2. Stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na vydání předběžného opatření, ukládajícího, aby Vězeňská služba České republiky nepokračovala v porušování ústavním pořádkem chráněných práv a svobod tím, že udržuje stav oddělení stěžovatelky od jejího novorozeného dítěte, a nařizujícího, aby Vězeňská služba České republiky obnovila stav před porušením tím, že zajistí, aby stěžovatelka mohla být opět se svým novorozeným dítětem a o své dítě mohla osobně pečovat.
3. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka byla dne 20. 6. 2017 zadržena spolu se svým manželem D. H. A. Policií České republiky a usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 6. 2017 sp. zn. 0 Nt 8031/2017 ve spojení s opravným usnesením ze dne 11. 7. 2017 vzata společně s ním do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. O stížnosti proti těmto rozhodnutím nebylo v době podání ústavní stížnosti rozhodnuto (viz níže).
4. Dne 4. 7. 2017 stěžovatelka požádala ředitelku Věznice Světlá nad Sázavou z důvodu vysokého stupně těhotenství o to, aby mohla po porodu pečovat o své dítě ve Věznici Světlá nad Sázavou. Ke své žádosti připojila i sdělení Odboru sociálních věcí Magistrátu města Olomouc, dle něhož není v zájmu nezletilého dítěte, aby bylo po narození odděleno od stěžovatelky. Takovýto postup by mohl vést k nenavázání vztahu mezi dítětem a matkou, následkem čehož by s největší pravděpodobností došlo u dítěte k porušení vztahové vazby, která na jeho vývoj bude mít zcela jistě negativní dopad. Nic podle dostupných informací nenasvědčuje tomu, že by stěžovatelka v minulosti své starší dítě zneužívala či zanedbávala, lze naopak očekávat, že by o nově narozené dítě řádně pečovala.
5. Dne 12. 7. 2017 odpověděl stěžovatelce zástupce ředitelky Věznice Světlá nad Sázavou, že nemůže její žádosti vyhovět. Důvodem byly především kapacitní důvody oddělení, do něhož byly v minulosti umisťovány obviněné matky s dětmi do tří let věku. Dále uvedl, že odsouzené matky nelze přemístit do jiných prostor a sloučit výkon trestu a vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Jako druhý důvod uvedl medicínské doporučení pediatra, který nesouhlasí s umístěním neočkovaného novorozence v tamní věznici.
6. Dne 3. 8. 2017 se stěžovatelce, která se nachází ve výkonu vazby, narodil syn D. A. D. Byl jí odňat ihned po porodu a ponechán v porodnici, zatímco stěžovatelka byla odvezena zpět do vazební věznice.
7. Zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, upravují postup vězeňské služby tak, že podle §28a odst. 1 zákona o výkonu vazby může mít obviněná žena, které se během výkonu vazby narodí dítě, toto dítě u sebe a starat se o ně, pokud nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby. Podle odstavce 3 téhož ustanovení ředitel věznice rozhodne na žádost obviněné ženy ve vazbě, že obviněná žena může mít u sebe své dítě a starat se o ně zpravidla po dobu do jednoho roku jeho věku, pokud toto dítě nebylo soudem svěřeno do péče jiné osoby, popřípadě řízení v této věci před soudem neprobíhá, a vyhovění žádosti je ve prospěch dítěte. Před rozhodnutím si ředitel vyžádá posouzení ošetřujícího lékaře a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, příslušného podle místa dosavadního bydliště nezletilého dítěte. Podle odstavce 4 téhož ustanovení proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 3 může obviněná žena podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.
8. Především je však postavení stěžovatelky a jejího novorozeného syna upraveno výše uvedenými ustanovení ústavního pořádku, popř. závazky podle čl. 1 odst. 2 Ústavy, které pro Českou republiku plynou z mezinárodního práva, tj. zejména z čl. 8 Úmluvy a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.
9. Ústavní soud zvážil podmínky a okolnosti, které stanoví §80 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro rozhodnutí o vydání předběžného opatření. Veřejný zájem na odvrácení závažné újmy na fyzickém a psychickém stavu stěžovatelky a jejího nezletilého dítěte, stejně jako potřeba zajistit prozatímně ochranu jejich shora uvedených základních práv a svobod, vede Ústavní soud k závěru, že se jedná o případ zvláště naléhavý podle §80 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, to znamená, že o předběžném opatření je možno rozhodnout i bez vyjádření ostatních účastníků a vedlejších účastníků řízení, tedy aniž by bylo třeba hodnotit další okolnosti případu, které neplynou ani z ústavní stížnosti, ani z přiložených listin.
10. Orgánem veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, o jehož trvající zásah se v posuzované věci jedná, je Vězeňská služba České republiky.
11. Stěžovatelka se podle údajů v ústavní stížnosti nachází ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha - Pankrác. Podle shora citovaného ustanovení §28a odst. 4 zákona o výkonu vazby o její stížnosti proti nevyhovujícímu rozhodnutí ředitele vazební věznice rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. Vzhledem k tomu Ústavní soud považuje ředitele této vazební věznice a generálního ředitele Vězeňské služby za úřední osoby, které za orgán veřejné moci jednají a rozhodují v posuzované věci, je adresován výkon předběžného opatření jim. Vzhledem ke sdělení stěžovatelky, že by mohla být během týdne přemístěna do Vazební věznice Brno, je pro případ tohoto přemístění adresováno toto předběžné opatření i řediteli Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno.
12. Současně Ústavní soud konstatuje, že podle stavu věci dosud nemá dostatek podkladů, aby bez vyjádření účastníků řízení mohl ve věci rozhodnout, popř. aby bylo vyjasněno, zda bude rozhodováno o "trvajícím zásahu" do shora uvedených základních práv a svobod, popř. zda bude rozhodováno o již vydaných rozhodnutím ředitele Vazební věznice Praha - Pankrác, popř. o stížnosti generálnímu řediteli Vězeňské služby České republiky proti tomu rozhodnutí, anebo o rozhodnutí dalších příslušných orgánů veřejné moci tak, aby bylo možno posoudit, zda je dána příslušnost Ústavního soudu v této fázi vývoje věci o návrhu rozhodnout s konečnou platností.
13. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému proto rozhodl podle §80 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu o uložení předběžného opatření, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu