ECLI:CZ:US:2017:3.US.38.17.1
sp. zn. III. ÚS 38/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Kubíka, zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem, Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. října 2016 č. j. 28 Cdo 4013/2016-121 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2016 č. j. 53 Co 263/2015-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy, jakož i právo garantované čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (pro uznání) ze dne 6. 5. 2015 č. j. 20 C 46/2015-36, kterým bylo k žalobě žalobce DRUŽSTVO DOMOV, bytové družstvo, uloženo stěžovateli a Heleně Kubíkové zaplatit žalobci částku 298 021 Kč s příslušenstvím a náklady řízení, a dále (odvolací soud) uložil stěžovateli nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.
3. Proti tomuto rozsudku brojil stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") odmítl s odůvodněním, že stěžovatel podle §241a odst. 2 o. s. ř. nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.).
4. V ústavní stížnosti stěžovatel mj. vytknul Městskému soudu v Praze, že neuznal jeho námitku, že zahájení daného řízení brání řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 360/2011, a vyjádřil názor, že došlo k porušení "principu litispendence".
5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
6. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
7. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
8. Podle §229 odst. 2 písm. a) o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost mj. pravomocný rozsudek soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jestliže v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soudy danou věc projednaly a rozhodly, ačkoliv tomu bránila překážka zahájeného řízení (litispendence). S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že stěžovatel se v daném soudním řízení mohl (a měl) před podáním ústavní stížnosti bránit žalobou pro zmatečnost; z ústavní stížnosti ani vyžádaného soudního spisu však neplyne, že by tento mimořádný opravný prostředek podal, natož pak, že by jej již vyčerpal (tj. dosáhl rozhodnutí o něm).
10. Ústavní stížnost tak není podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2017
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj