ECLI:CZ:US:2017:3.US.381.17.1
sp. zn. III. ÚS 381/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky H. M. T., zastoupené Mgr. Miroslavou Smékalovou, advokátkou, sídlem Hlavní třída 23, Šumperk, proti výroku II usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 70 Co 305/2016-1128 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2016 č. j. 70 Co 306/2016-1133, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, a a) nezletilé L. P., a b) M.P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tím, že jimi byla porušena její práva zaručená ústavním pořádkem, zejména právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Usnesením ze dne 11. 5. 2016 č. j. 12 Nc 19/2015-482 nařídil Okresní soud v Šumperku (dále jen "okresní soud") výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 1 000 Kč stěžovatelce za nepřipravení a nepředání vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") k styku s vedlejším účastníkem (dále jen "otec"), který byl nařízen předběžným opatřením okresního soudu ze dne 18. 3. 2016 č. j. 12 Nc 19/2015-321.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným usnesením č. j. 70 Co 305/2016-1128 změnil usnesení okresního soudu tak, že se výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce za nepřipravení a nepředání nezletilé k víkendovému styku s otcem v termínu od 29. 4. 2016 do 1. 5. 2016 nenařizuje (výrok I), a dále podle §224 odst. 1 a §270 odst. 2 občanského soudního řádu rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (ústavní stížností napadený výrok II).
4. Usnesením ze dne 19. 5. 2016 č. j. 12 Nc 19/2015-540 okresní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 5 000 Kč za nepřipravení a nepředání nezletilé k víkendovému styku s otcem, který byl nařízen v již zmíněném předběžném opatření. K odvolání stěžovatelky krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením č. j. 70 Co 306/2016-1133 změnil usnesení okresního soudu tak, že se nařizuje výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 500 Kč za nepřipravení a nepředání nezletilé k víkendovému styku s otcem v termínu od 13. 5. 2016 do 15. 5. 2016, který byl nařízen zmíněným předběžným opatřením, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že usnesením okresního soudu č. j. 12 Nc 19/2015-321, kterým bylo nařízeno předběžné opatření o úpravě styku otce s nezletilou, byla porušena její práva, protože bylo jednáno bez právního zástupce, soud nepřihlédl k její finanční situaci (tedy že otec neplní svou vyživovací povinnost a ona musí zabezpečovat potřeby nezletilé ze svých prostředků). Okresní soud nevzal v úvahu, že by nezletilou k předání otci musela vozit do 15 km vzdálené stanice v pracovní době, když - aby unikla pronásledování ze strany otce - si našla byt a zaměstnání ve Starém Městě pod Sněžníkem. Navíc toto předběžné opatření nebylo třeba vydávat, protože bylo možné nařídit jednání na základě návrhu, který podala již dne 24. 11. 2015, přičemž styk otce s nezletilou byl nakonec upraven dohodou.
6. Stěžovatelka dále upozornila, že to, co uvedl otec jako důvod pro nařízení výkonu rozhodnutí, bylo nepravdivé, a namítla, že se k jeho návrhu nemohla vyjádřit, protože jí nebyl zaslán. V termínu od 29. 4. 2016 do 1. 5. 2016 sice přijel do Starého Města pod Sněžníkem, nezletilou si však k sobě nevzal, v návrhu pak uvedl, že mu nebyla předána. Dne 13. 5. 2016 byla nucena být v práci od 7.00 do 18.15 hod., s třicetiminutovou přestávkou, kdy byla s nezletilou u lékaře. Otec si mohl dceru vyzvednout, což neučinil s odůvodněním, že nemá peníze. A je-li v odvolání napsáno, že dceru nevydala, právní zástupce zřejmě nepochopil její vysvětlení. Současně znovu namítla, že otcovy návrhy neobdržela, teprve na základě zásahu právního zástupce, který trval na doručení všech písemností (od předběžného opatření až po uložení pokut), se mohla bránit. K tomu podotkla, že otec si nezletilou nepřevzal třikrát z důvodu, že neměl peníze na její stravu.
7. Současně stěžovatelka namítla, že jí nebyly přiznány náklady řízení, ač bylo zřejmé, že s ohledem na zastoupení advokátem jí tyto náklady vznikly. Krajskému soudu vytkla, že se nevypořádal s námitkou, že byl opomenut její právní zástupce, že jí nebyly doručeny otcovy návrhy a že bylo rozhodováno jen na jejich základě, přičemž upozornila na povinnost obecných soudů poskytnout prostor pro námitky protistrany. Předběžné opatření, kterým byl upraven styk, označila stěžovatelka za svévolné z důvodu, že jí byla uložena nesplnitelná podmínka, tj. vozit nezletilou do vzdáleného místa v době pracovní doby, což krajský soud neřešil, stejně jako to, že došlo k opomenutí jejího právního zástupce, a s námitkami, které vznesla, se pak vypořádal jen částečně. To má být dle stěžovatelky v rozporu s jejím právem na spravedlivý proces. Jde-li o náklady řízení, tyto byly vynaloženy účelně, okresní soud se touto otázkou nezabýval a krajský soud o nich rozhodl "formálně", ač obecné soudy jsou povinny přihlížet ke všem okolnostem případu, které mohou mít na stanovení povinnosti k náhradě nákladů vliv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze jeho ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojila proti tomu, že jí byla usnesením krajského soudu č. j. 70 Co 306/2016-1133 uložena postupem podle §502 zákona o zvláštních řízeních soudních pokuta ve výši 500 Kč, a to z důvodu, že nesplnila svou povinnost plynoucí z vykonatelného soudního rozhodnutí o úpravě styku, konkrétně že nezletilou nepředala otci dne 13. 5. 2016. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení upozornil, že stěžovatelka byla okresním soudem vyzvána, aby splnila svou povinnost a nejbližší lichý víkend připravila nezletilou ke styku s otcem, a dále konstatoval, že stěžovatelka "bez jakéhokoliv odůvodnění" uvedla, že v tomto termínu nezletilou otci nepředala. To stěžovatelka v ústavní stížnosti v podstatě potvrdila, když uvedla, že "[v] odvolání je napsáno, že jsem otci dceru nevydala. Pravděpodobně právní zástupce nesprávně pochopil moje vysvětlení." Možno dodat, že v odvolání ze dne 3. 6. 2016 (na č. l. 597 soudního spisu) se pouze konstatuje, že "[m]atka otci dceru nedala jednou, a to 13. 5. 2016". Za situace, kdy stěžovatelka nezpochybnila, že svou povinnost nesplnila, a v odvolacím řízení ani neuvedla žádný konkrétní důvod, z jakého tak právě v uvedený den neučinila, nemá Ústavní soud, co by krajskému soudu mohl vytknout.
11. Stěžovatelčiny námitky, týkající se usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření, nejsou relevantní, neboť otázka správnosti předběžného opatření nebyla, resp. nemohla být předmětem daného soudního řízení. K námitkám, že stěžovatelce nebylo umožněno se seznámit s návrhem otce na výkon rozhodnutí a že byl opomenut její právní zástupce, možno uvést, že stěžovatelka byla v odvolacím řízení zastoupena advokátkou a nic jí nebránilo ve vztahu k důvodům, o které se (dle okresního soudu důvodně) opíral otcův návrh na nařízení výkonu rozhodnutí - skutkově i právně argumentovat, což také učinila, přičemž její argumentace byla odvolacím soudem shledána zčásti (co do výše pokuty) důvodnou. Vzhledem k tomu nelze usuzovat, že by stěžovatelka byla nějak zkrácena na svých procesních právech.
12. Směřuje-li ústavní stížnost proti "nákladovému" výroku II usnesení krajského soudu sp. zn. 70 Co 305/2016-1128, z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že sice otec nebyl se svým návrhem na nařízení exekuce úspěšný, ale stěžovatelka náhradu nákladů řízení nepožadovala, a proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení nemá právo. Ze stěžovatelčina odvolání proti usnesení okresního soudu č. j. 12 Nc 19/2015-485 (č. l. 595 soudního spisu) přitom neplyne, že by stěžovatelka, zastoupena advokátkou, požadovala náhradu nákladů řízení, a ani nenamítla, že okresní soud o nákladech řízení vůbec nerozhodl.
13. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími mohlo dojít k porušení ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, jak bylo stěžovatelkou tvrzeno, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu