ECLI:CZ:US:2017:3.US.4034.16.1
sp. zn. III. ÚS 4034/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti M. O., t. č. Věznice Rapotice, Rapotice, zastoupeného Mgr. Lenkou Novákovou, advokátkou, sídlem Hlinky 135/68, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. 4. 2016 č. j. 55 To 354/2015-566 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 9. 2015 č. j. 1 T 194/2013-531, za účasti Okresního soudu v Přerově a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 1 a 2, 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení shora označených rozsudků obecných soudů vydaných v trestním řízení.
Z ústavní stížnosti a příloh k ní připojených (napadených rozsudků a podnětu Nejvyššího soudu, předsedy senátu 4 Tdo, ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 4 Tdo 100/2017 ke stížnosti pro porušení zákona, adresovaného ministru spravedlnosti) vyplynulo, že stěžovatel byl uznán vinným zločinem podvodu podle ustanovení §209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku spáchaným ve stádiu pokusu podle ustanovení §21 odst. 1 trestního zákoníku a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků nepodmíněně. Po doručení rozsudku soudu druhého stupně stěžovateli a JUDr. Antonii Zichové požádal stěžovatel Okresní soud v Přerově o ustanovení obhájce z důvodu podání dovolání. Předseda senátu okresního soudu stěžovateli nevyhověl a sdělil mu, že dovolání může podat jeho obhájkyně, která mu byla v řízení ustanovena. Tato informace byla zmatečná, neboť v této fázi řízení již jmenovaná nebyla obhájkyní stěžovatele. V průběhu odvolacího řízení, dne 1. 3. 2016, si totiž stěžovatel zvolil na plnou moc obhájce Mgr. Pavla Anderleho, v důsledku čehož předseda senátu soudu druhého stupně původně ustanovenou obhájkyni zprostil povinnosti obhajovat obviněného. Přesto advokátka JUDr. Zichová dovolání z opatrnosti podala. Nejvyšší soud je podle ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu nepovažoval za dovolání (nebylo podáno prostřednictvím obhájce, když ustanovení JUDr. Zichové bylo zrušeno) a o tomto podání nerozhodl. Na základě pokynu Nejvyššího soudu byl rozsudek soudu druhého stupně doručen dne 7. 11. 2016 obhájci stěžovatele Mgr. Anderlemu, který však dovolání v zákonem stanovené lhůtě nepodal. S ohledem na zmatečný postup předsedy senátu soudu prvního stupně Nejvyšší soud předložil dne 21. 2. 2017 věc ministru spravedlnosti s podnětem ke zvážení, zda je nutné podat stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatele.
Stěžovatel spatřoval porušení svých ústavně zaručených práv v nestandardním postupu nejen poškozeného, ale i orgánů činných v trestním řízení v průběhu dokazování, poukázal na extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a na porušení zásady in dubio pro reo při rozhodování o jeho vině. Stěžovatel považoval ústavní stížnost za přípustnou za použití ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť v důsledku pochybení Okresního soudu v Přerově dochází v řízení o mimořádném opravném prostředku ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Dříve než Ústavní soud přikročí k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.
Ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakotvuje výjimku z nepřípustnosti ústavní stížnosti, neboť Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže v řízení o opravném prostředku podle odst. 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.
Podle stanoviska Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání.
Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti byly pro Ústavní soud rozhodující následující skutečnosti:
- napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci obsahuje řádné poučení o možnosti podání dovolání v zákonem stanovené lhůtě, v případě obviněného pouze prostřednictvím obhájce s tím, že podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno,
- napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci byl doručen obhájci stěžovatele Mgr. Pavlu Anderlemu dne 7. 11. 2016,
- obhájce Mgr. Pavel Anderle dovolání v zákonem stanovené lhůtě nepodal,
- původně ustanovená obhájkyně stěžovatele JUDr. Antonie Zichová byla v průběhu odvolacího řízení zproštěna povinnosti obhajovat stěžovatele a nebyla znovu ustanovena či zplnomocněna,
- dovolání stěžovatele podané advokátkou JUDr. Antonií Zichovou, která již nebyla jeho obhájkyní, se nepovažuje za dovolání a Nejvyšší soud o něm nerozhoduje.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti směřující proti rozsudkům Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. 4. 2016 č. j. 55 To 354/2015-566 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 24. 9. 2015 č. j. 1 T 194/2013-531, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých ústavně zaručených práv. Ač byl v průběhu trestního řízení řádně právně zastoupen a v rozsudku soudu druhého stupně řádně poučen, nepodal dovolání, kterým by se Nejvyšší soud mohl zabývat. Na tomto místě lze připomenout, že práv zaručených Listinou a Úmluvou je třeba se domáhat "stanoveným způsobem", tj. v souladu s procesním předpisem, v daném případě v souladu s trestním řádem, který určuje, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Následků při nesplnění podmínky stanovené zákonem si oba stěžovatelovi obhájci jako osoby znalé práva museli být vědomi.
Ústavní soud rovněž neshledal prostor pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Z postupu Nejvyššího soudu je zřejmé, že soud nevede řízení o dovolání, neboť podání stěžovatele označené jako dovolání nepovažuje za dovolání a nerozhoduje o něm. Není tak splněna zákonná podmínka, že v probíhajícím řízení o opravném prostředku stěžovatele dochází ke značným průtahům, neboť zde žádné řízení neprobíhá.
Pro shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 2017
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka