ECLI:CZ:US:2017:3.US.406.17.1
sp. zn. III. ÚS 406/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Bc. Rostislavem Smažíkem, advokátem, sídlem Česká Čermná 167, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2016 č. j. 8 Tdo 1631/2016-35, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2016 č. j. 12 To 129/2016-265, rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 24. listopadu 2014 č. j. 2 T 91/2014-148 a rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. února 2014 č. j. 3 T 6/2014-122, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Okresního soudu v Náchodě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou a Okresního státního zastupitelství v Náchodě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla dle jeho tvrzení porušena jeho ústavní práva vyplývající z čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. c) a d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"). Toho se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že své manželce odcizil svazek klíčů, přestože tento nebyl v jeho výlučném vlastnictví. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
3. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Toho se měl dopustit, stručně řečeno, tak, že v souvislosti s vyhrocenými manželskými vztahy svévolně vyměnil zámek na nemovitosti, která byla ve výlučném vlastnictví jeho manželky. Za toto jednání byl stěžovatel odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. K závěru o stěžovatelově vině dospěl soud zejména na základě výpovědi stěžovatelovy manželky a listinných důkazů. Tento rozsudek byl zrušen z důvodů procesních pochybení usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 31. 3. 2015 č. j. 12 To 32/205-193 a okresní soud nově rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2016 č. j. 2 T 91/2014-238, v němž stěžovatele uznal vinným ze spáchání totožného skutku a odsoudil jej k totožnému trestu.
4. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu zrušil a sám stěžovatele uznal vinným ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §208 odst. 2 trestního zákoníku. Za to jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců.
5. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením. V postupu soudů neshledal žádné známky libovůle nebo tzv. extrémní rozpor v hodnocení důkazů. Zároveň soudy neporušily zásadu subsidiarity trestní represe.
II.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel spatřuje protiústavnost napadených rozhodnutí v nedostatcích jejich podepsání. Rozhodnutí doručované do datové schránky musí být dle stěžovatele opatřeno uznávaným elektronickým podpisem soudce. Písemné vyhotovení rozsudku musí být podepsáno předsedou senátu. Stěžovateli však byla do datové schránky doručena rozhodnutí, která tyto náležitosti nesplňovala. Taková rozhodnutí pak dle stěžovatele nemohou mít žádné právní účinky a lze je považovat za rozhodnutí nicotná. Jejich vydáním tak bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces. Tyto postupy pak vyústily v protiprávní exekuce, které jsou proti stěžovateli vedeny. Z usnesení Nejvyššího soudu není pak patrné, v jakém složení tento soud rozhodoval. Tím byla stěžovateli odňata možnost dozvědět se, kdo o jeho dovolání rozhodoval. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. V části směřující proti rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě je ústavní stížnost nepřípustná, neboť stěžovatel nenapadl rozhodnutí, jimiž bylo rozhodováno o řádných opravných prostředcích proti napadenému rozsudku tohoto soudu (srov. např. usnesení ze dne 13. 5. 2003 p. zn. I. ÚS 242/03; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Stejně tak je ústavní stížnost nepřípustná proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, neboť ten byl v průběhu řízení zrušen usnesením krajského soudu ze dne 31. 3. 2015 č. j. 12 To 32/205-193 a okresní soud nově rozhodl rozsudkem ze dne 18. 2. 2016 č. j. 2 T 91/2014-238. Tento rozsudek však stěžovatel nenapadl.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Stěžovatel se dovolává protiústavnosti (resp. nicotnosti) napadených rozhodnutí z důvodů jejich nepodepsání v souladu s právními předpisy. V tom mu však nemůže Ústavní soud přisvědčit. Především ustanovení §129 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, o nějž stěžovatel opírá svou argumentaci, se netýká stejnopisů rozhodnutí zasílaných účastníkům řízení, nýbrž originálu rozsudku. V daném trestním řízení jsou originály napadených rozhodnutí podepsány ve spise v souladu s tímto ustanovením, a to předsedy rozhodujících senátů. Tím nastávají jejich zákonem předvídané účinky. Mají-li účastníci řízení po rozeslání jejich stejnopisů pochybnosti o pravosti jejich obsahu (tak jako je stěžovatel toho názoru, že rozhodnutí byla vydána soudními úředníky, a nikoliv oprávněnými soudci), nic jim nebrání nahlédnout do příslušného trestního spisu a přesvědčit se o podpisu originálu vydaných rozhodnutí. Rozhodně však dle Ústavního soudu musí platit domněnka správnosti soudem zaslaných stejnopisů, a to i v případech, kdy by tyto neobsahovaly všechny ryze formální náležitosti (např. jméno či podpis vyhotovující úřednice). Pokud stejnopis nemůže vzbuzovat pochybnosti ohledně obsahu rozhodnutí (zejména výroku a odůvodnění), nepovažuje Ústavní soud nedodržení jeho předepsaných formálních náležitostí za takové pochybení, které by mohlo představovat zásah do základních práv a svobod účastníka řízení, vyústivší ve zrušení těchto rozhodnutí, která nota bene v originále žádné nedostatky nevykazují.
10. Totéž pak platí i o námitce ohledně nejistoty osob rozhodujících o stěžovatelově dovolání. Ústavnímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že Nejvyšší soud předem neupozorňuje účastníky řízení na složení jeho rozhodujících senátů a jména soudců nejsou začasté uvedena ani ve vydávaných rozhodnutích (s výjimkou předsedy senátu). Zákony (a tím méně pak ústavní pořádek) na Nejvyšší soud takové nároky nekladou. Stěžovateli nebyla tato možnost zjistit si složení rozhodujícího senátu nijak odňata.
11. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2017
Jan Filip v. r.
předseda senátu