ECLI:CZ:US:2017:3.US.442.17.1
sp. zn. III. ÚS 442/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele Z. D., zastoupeného Mgr. Jiřím Čaplou, advokátem, sídlem Poštovní 1794/17, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. dubna 2016 sp. zn. 6 To 181/2016 a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. prosince 2015 sp. zn. 4 T 123/2015, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 36, čl. 39 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.
2. Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), a odsoudil jej podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), mu stanovil povinnost nahradit konkretizované poškozené škodu a tutéž poškozenou podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") ústavní stížností rovněž napadeným rozsudkem z podnětu odvolání stěžovatele podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu v rozsudku okresního soudu zrušil výrok o náhradě škody a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl, že podle §265 tr. řádu se poškozená s nárokem na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Krajský soud odvolání státního zástupce podle §256 tr. řádu zamítl.
4. Stěžovatel následně učinil podání, která označil jako "dovolání proti rozsudku", "dovolání a žádost" a "doplnění dovolání k Nejvyššímu soudu". Na tato podání reagoval Nejvyšší soud sdělením ze dne 18. 4. 2017 sp. zn. Ntn 66/2017, kterým s poukazem na §265d odst. 2 věty první až třetí tr. řádu stěžovatele vyrozuměl, že se nemohl podáními věcně zabývat, jelikož nebyla učiněna prostřednictvím obhájce, o čemž se mu dostalo řádného poučení v napadeném rozsudku krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že všem zainteresovaným orgánům muselo být od samého počátku jasné, že je osobou zcela bez prostředků, a tedy je pro něj fakticky zcela nemožné zajistit si pro řízení obhajobu standardní cestou. Poučení, které mu soudy poskytly, pro něj nebylo dostatečně srozumitelné.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
7. Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
8. V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
9. Ústavní soud se ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.) vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Tento závěr platí i tehdy, pokud má stěžovatel za to, že v daném případě není naplněn žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Tyto otázky totiž musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice.
10. V daném případě stěžovatel mohl podat proti rozsudku krajského soudu mimořádný opravný prostředek - dovolání; o této možnosti byl v uvedeném rozsudku řádně poučen.
11. Jak bylo zaznamenáno výše, Nejvyšší soud stěžovatelovy přípisy za zákonem předepsaným způsobem podané dovolání nepovažoval, přičemž toto hodnocení stěžovatel v ústavní stížnosti relevantně nezpochybňuje. V daném případě lze tudíž postup stěžovatele klást naroveň procesní situaci, kdy dovolání nebylo podáno.
12. Dlužno zaznamenat, že okresní soud usnesením ze dne 14. 9. 2016 č. j. 4 T 123/2015-379 rozhodl, že podle §33 odst. 2 tr. řádu se stěžovateli nepřiznává právo na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu. Stěžovatel toto usnesení (a případné procesně navazující rozhodnutí o instanční stížnosti) ústavní stížností nenapadl, což rovněž limituje možnosti zabývat se jeho námitkami stran nedostatečného přístupu k právní pomoci.
13. Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014 sp. zn. I. ÚS 2422/14).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2017
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj