ECLI:CZ:US:2017:3.US.465.16.1
sp. zn. III. ÚS 465/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele J. O., zastoupeného JUDr. Liborem Holemým, advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2015 č. j. 13 Co 346/2015-616, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. října 2015 č. j. 13 Co 346/2015-622, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého M. O., a 2) A. G., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") ze dne 30. 3. 2015 č. j. 52 P 143/2008-586 bylo výživné stanovené vedlejší účastnici 2) jako matce (dále též "matka") pro vedlejšího účastníka 1), nezletilého syna (dále též "nezletilý", "syn") zvýšeno od 1. 4. 2011 na částku 1 800 Kč měsíčně, od 1. 9. 2012 na částku 2 300 Kč měsíčně a od 1. 11. 2014 na částku 3 000 Kč měsíčně a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
3. Rozsudkem krajského soudu ze dne 23. 10. 2015 č. j. 13 Co 346/2015-616 ve spojení s opravným usnesením tohoto soudu ze dne 23. 10. 2015 č. j. 13 Co 346/2015-622 byl k odvolání matky výše uvedený rozsudek okresního soudu změněn tak, že výživné se zvyšuje s účinností od 1. 9. 2012 na částku 2 200 Kč měsíčně, s účinností od 1. 11. 2014 na částku 2 800 Kč měsíčně a s účinností od 1. 7. 2015 se snižuje na částku 1 600 Kč měsíčně, přičemž výživné je splatné každého prvního dne v měsíci předem k rukám stěžovatele jako otce (dále též "otec"). Dlužné výživné vyplývající ze zvýšení za dobu od 1. 9. 2012 do 31. 5. 2015 ve výši 34 800 Kč, jakož i výživné splatné od 1. 11. 2015 do konce měsíce, v němž bude tento rozsudek doručen, je matka povinna zaplatit k rukám otce do tří dnů od doručení rozsudku (výrok I.). Ve výrocích II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
II.
Argumentace stěžovatele
4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že pokud jde o výživné od 1. 7. 2015, právní zástupce matky v závěrečném návrhu při jednání u soudu dne 21. 10. 2015 uvedl stanovisko matky, že "je-li matka od 1. 7. 2015 nezaměstnaná, považuji za přiměřené výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, jak sama matka platí a je ochotna platit". Stěžovatel dále uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že matka výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně platí od dubna 2015 a naposledy bylo výživné v této výši uhrazeno v měsíci říjnu 2015. Soud bez jakéhokoliv odůvodnění k výše citovanému návrhu matky nepřihlédl. Soud podle stěžovatele nehodnotil skutečnost, že sama matka je ochotna a schopna platit od 1. 7. 2015 výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, když až do soudního jednání výživné v této výši platila. Rozhodnutí soudu je proto podle stěžovatele nepřezkoumatelné a nepředvídatelné. Rozhodnutí soudu je v rozporu s oprávněnými zájmy nezletilého syna.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až §31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
7. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Stěžovatel nesouhlasí s výší výživného, které krajský soud uložil platit vedlejší účastnici 2) na nezletilého syna a namítá, že dle vyjádření jejího právního zástupce je vedlejší účastnice 2) ochotna platit výživné ve vyšší částce.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti či věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
10. Z napadeného rozhodnutí se podává, že při rozhodování o výši výživného, které je povinna vedlejší účastnice 2) platit na nezletilého syna, přihlédl krajský soud ke třem závažným změnám týkajícím se relevantního skutkového stavu, které považoval za kvalifikované změny poměrů pro účely stanovení výživného podle příslušných zákonných ustanovení. K první změně došlo podle krajského soudu k datu 1. 9. 2012 v souvislosti s podstatným zvýšením odůvodněných potřeb nezletilého, kdy jednak v důsledku uplynutí 4 let došlo k nárůstu jeho běžných životních nákladů, jednak se jeho potřeby zvýšily s ohledem na nástup do základní školy, když současně došlo ke zvýšení matčina výdělku cca o 2 000 Kč měsíčně na částku 13 600 Kč "čistého" měsíčně. K další změně došlo ke dni 1. 11. 2014 v souvislosti s dalším nárůstem matčina příjmu na průměrnou částku 16 700 Kč "čistého" měsíčně, tj. o další 3 000 Kč měsíčně. K další změně došlo s účinností od 1. 7. 2015, kdy se matka nezaviněně nacházela v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky s průměrnou podporou ve výši 9 393 Kč měsíčně, když její pracovní poměr byl ukončen uplynutím sjednané doby a nebyl prodloužen, neboť pracovní místo bylo obsazeno. V návaznosti na uvedené změny poměrů rozhodl krajský soud i o konkrétní výši výživného pro dané období.
11. Ústavní konstatuje, že krajský soud při rozhodování o výživném na nezletilého syna stěžovatele postupoval v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a po doplnění dokazování provedeného okresním soudem dospěl k závěru, že v předmětné věci došlo několikrát ke změně poměrů, které odůvodňují i změnu ve výši výživného za daná období. Jak bylo výše uvedeno, soud při stanovení výše výživného nezkoumá jen odůvodněné potřeby oprávněného, ale přihlíží i ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Proto krajský soud přihlédl i ke skutečnosti, že matčiny možnosti platit výživné se změnily v důsledku změny jejích majetkových poměrů, když vedlejší účastnice 2) se nezaviněně nacházela v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky s průměrnou podporou. Ústavní soud dále dodává, že do budoucna není vyloučena úprava výživného, dojde-li ke změně poměrů.
12. Ústavní soud konstatuje, že postup u krajského soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými či extrémními. Krajský soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
13. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Jan Filip v.r.
předseda senátu