ECLI:CZ:US:2017:3.US.827.17.1
sp. zn. III. ÚS 827/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Silvie Novosadové, zastoupené JUDr. Štefanem Adamem, advokátem se sídlem Němetice 44, Kelč, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. ledna. 2017 č. j. 9 Co 213/2016-25, za účasti Krajského soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), kterým odmítl odvolání proti udělení příklepu, aniž by se věcí meritorně zabýval. Podle tvrzení stěžovatelky došlo tímto rozhodnutím k porušení jejího ústavního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Stěžovatelka podala včas odvolání proti usnesení, kterým byl udělen vydražiteli příklep na vydražený spoluvlastnický podíl na nemovitostech specifikovaných ve výroku usnesení. Její odvolání bylo odmítnuto jako podané někým, kdo není oprávněn, což považuje za nesprávné a nezákonné. Stěžovatelka tvrdila, že mělo být s ní jednáno jako s účastníkem řízení bez ohledu na to, že je zastoupena insolvenčním správcem. Dále pochybení spatřuje v tom, že ke zpeněžení majetkové podstaty byla nařízena elektronická dražba, přestože měla být nařízena veřejná dražba dle §286 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon).
3. Dle přesvědčení stěžovatelky postup odvolacího soudu nesplňuje zákonné podmínky a porušil její právo na spravedlivý proces, do něhož řadí i právo na přezkoumání rozhodnutí o příklepu, aniž by uvedla relevantní ústavněprávní argumentaci. Z odmítnutí jejího odvolání dovozuje, že soud nepřiměřeným způsobem zasáhl do práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení o opakované dražbě.
4. Z přiložených listinných podkladů (napadeného usnesení a souboru podání týkajících se zpeněžení nemovitostí) Ústavní soud ověřil údaje poskytnuté stěžovatelkou o postupu soudního exekutora a krajského soudu.
5. Usnesením krajského soudu ze dne 21. 10. 2013 sp. zn. KSOS 39 INS 10945/2012 byl prohlášen konkurs na majetek stěžovatelky. Usnesením téhož soudu ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. KSOS 39 INS 10945/2012 byl JUDr. Pavel Korta ustanoven insolvenčním správcem dlužnice. V posuzované věci jde o zpeněžení majetkové podstaty dlužnice na základě smlouvy uzavřené dle §76 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, mezi JUDr. Pavlem Kortou, insolvenčním správcem dlužnice a soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou.
6. Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, vydal Dražební vyhlášku o provedení elektronické dražby nemovité věci (usnesení ze dne 6. 10. 2015 103 ExD 11/2014).
7. Usnesení o příklepu bylo vydáno po opakovaném dražebním jednání ve 3. kole dne 25. 11. 2015 (103 ExD 11/2014-14). Stěžovatelka podala odvolání proti v záhlaví uvedenému usnesení o příklepu, ale odvolací soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že stěžovatelka není osobou, která by byla oprávněna k podání odvolání proti předmětnému usnesení vydanému v rámci řízení o zpeněžení majetkové podstaty. Krajský soud tudíž odvolání stěžovatelky dlužnice podle §218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako odvolání podané někým, kdo k němu není oprávněn.
8. Ústavní soud zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
9. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a že vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Vzhledem k tomu nutno vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad tzv. podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
10. Proces interpretace a aplikace tzv. podústavního práva pak bývá stižen takovouto vadou zpravidla tehdy, jestliže obecné soudy nezohlední správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska spravedlivého procesu - neakceptovatelné "libovůle" spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů (nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06, N 148/46 SbNU 471).
11. Podle §286 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona lze majetkovou podstatu zpeněžit prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí.
12. Podle §288 odst. 1 věta druhá, odst. 3 insolvenčního zákona návrh na tento prodej podává insolvenční správce, který je jediným účastníkem tohoto řízení. Rozhodnutí vydaná v tomto řízení se doručují pouze insolvenčnímu správci, který proti nim může podat odvolání.
13. Okruh účastníků tohoto řízení tak vymezuje ustanovení §288 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona, a to tak, že jím je insolvenční správce, který je jediným účastníkem tohoto řízení.
14. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka od Ústavního soudu očekává přehodnocení právního závěru krajského soudu, který odmítl její odvolání proti udělení příklepu z důvodu podání odvolání neoprávněnou osobou. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu, jak je uvedeno výše, nepřísluší. Ústavní stížnost je tak pouhou polemikou se závěrem krajského soudu založenou na přesvědčení o stěžovatelčině aktivní legitimaci. Závěry napadeného rozhodnutí považuje Ústavní soud za dostačující ve shodě s ustanovením §169 o. s. ř.
15. Ústavní soud neshledal důvodnou námitku stěžovatelky ke způsobu provedení dražby elektronickou formou. Ústavní soud odkazuje na ustanovení §69 exekučního řádu, z kterého vyplývá: nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých a nemovitých věcí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí. Podle ustanovení §336o odst. 1 o. s. ř. lze dražbu uskutečnit i elektronicky za podmínek uvedených v dražební vyhlášce o provedení elektronické dražby (§336o odst. 2, 3, 4 a násl. o. s. ř.).
16. Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2017
Josef Fiala v. r.
předseda senátu