ECLI:CZ:US:2017:3.US.956.17.1
sp. zn. III. ÚS 956/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Zdeňky Zieglerové, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem, sídlem Anenská 8, Brno, proti usnesení Nevyššího soudu ze dne 7. prosince 2016 č. j. 21 Cdo 2350/2016-141, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a 1) Běly Zieglerové, 2) Pavla Zieglera, a 3) Romana Zieglera, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 7. 12. 2016 č. j. 21 Cdo 2350/2016-141 Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 27. 10. 2015 č. j. 18 Co 220/2015-111 (usnesení krajského soudu není ve výroku usnesení Nejvyššího soudu blíže označeno) a usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") ze dne 11. 6. 2015 č. j. 108 C 10/2013-103 o zamítnutí návrhu vedlejších účastníků (žalovaných) na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
3. Proti napadenému rozhodnutí podala stěžovatelka ústavní stížnost již dne 16. 2. 2017 (dále též jen "první ústavní stížnost"). Usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 508/17 (jež je dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) byla tato ústavní stížnost jako nepřípustná odmítnuta.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka mimo jiné uvádí, že v mezidobí mezi podáním její první ústavní stížnosti a vydáním usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 508/17 došlo k tomu, že dne 20. 2. 2017 jí bylo doručeno usnesení městského soudu ze dne 16. 2. 2017 č. j. 108 C 10/2013-145, jímž městský soud vedlejším účastníkům prominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku městského soudu ze dne 2. 4. 2015 č. j. 108 C 10/2013-89 (ústavní stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení městského soudu byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 635/17 odmítnuta z důvodu, že byla podána osobou zjevně neoprávněnou). Podle stěžovatelky tak došlo v důsledku skutečnosti, že městský soud o návrhu na prominutí zmeškání lhůty rozhodl "v mezidobí", přičemž stěžovatelka - dle svého tvrzení - vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon o Ústavním soudu v §72 odst. 3 k ochraně jejího práva poskytuje, k tomu, že poté nastala situace uvedená v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 508/17, vedoucí k odmítnutí první ústavní stížnosti pro nepřípustnost.
5. Stěžovatelka dále s odkazem na odůvodnění usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 635/17 uvádí, že s ohledem na podstatu věci a odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že jsou dány "důvody pro postup odlišný" pokud jde o to, že návrh na prominutí zmeškání lhůty není ostatním účastníkům řízení zasílán k vyjádření a dle §168 odst. 2 občanského soudního řádu jim nemusí být doručováno ani usnesení, jímž je o prominutí rozhodnuto. Městský soud jí měl tedy poskytnout prostor pro uplatňování jejích práv v řízení, což se však nestalo, když "toliko mechanicky rozhodl po zrušovacím rozhodnutí soudu dovolacího naopak, než jak rozhodl poprvé".
6. Z těchto důvodů dle stěžovatelky "tato druhá ústavní stížnost již není předčasná".
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
8. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
9. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo jejímu právnímu zástupci doručeno dne 11. 1. 2017. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dne 13. 3. 2017 (pondělí).
10. Vzhledem k tomu, že předmětná ústavní stížnost byla dle jejího textu podána dne 28. 3. 2017 a Ústavnímu soudu byla doručena datovou zprávou téhož dne, je zřejmé, že se tak stalo až po uplynutí zákonem stanovené lhůty k jejímu podání.
11. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh (ústavní stížnost) odmítl, neboť byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
12. S ohledem na závěr o opožděnosti návrhu se Ústavní soud nemohl zabývat v něm uvedenou argumentací stěžovatelky. Pro úplnost nicméně Ústavní soud uvádí, že i kdyby ústavní stížnost nebyla opožděná, musela by být odmítnuta pro nepřípustnost. Jak bylo totiž stěžovatelce sděleno již v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 508/17, rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, nepřísluší mu tedy napravovat ústavně relevantní pochybení obecných soudů (již) v situaci, kdy mohou být napravena obecnými soudy samotnými. Tak je tomu zjevně i v předmětné věci, v níž stále probíhá řízení před obecnými soudy, v němž se bude moci stěžovatelka nadále domáhat ochrany svých práv.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj