ECLI:CZ:US:2017:4.US.1238.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1238/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti M. K., zastoupeného JUDr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Polevsku 183, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2017, č. j. 25 Co 649/2016-699, a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2016, č. j. 26 P 173/2014-666, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl rozsudkem ze dne 16. 9. 2016, č. j. 26 P 173/2014-666, návrh stěžovatele (otce) na snížení výživného pro nezletilou dceru s odůvodněním, že od posledního rozhodnutí o návrhu otce na snížení výživného se nezměnily poměry na jeho straně, ale naopak vzrostly odůvodněné se potřeby nezletilé dcery. Soud proto ponechal vyživovací povinnost stěžovatele ve výši 14 500 Kč měsíčně, a to (mj.) i s ohledem na nadstandardní sportovní aktivity nezletilé. Nalézací soud zjistil, že otec má stabilní příjem a navíc se přestal s nezletilou pravidelně stýkat, což dříve činil.
Krajský soud v Praze rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 24. 1. 2017, č. j. 25 Co 649/2016-699. Dospěl k závěru, že příjmy otce v rozhodném období poklesly pouze v řádu tisíců korun ročně a ve svém souhrnu nejde o změny, které by odůvodňovaly změnu výživného pro nezletilou dceru. Navíc se stěžovatel přestal s nezletilou pravidelně stýkat a nepřispívá ji už ani na sportovní aktivity, které v minulosti platil.
Proti napadeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností; namítá porušení práva na soudní a jinou právní ochranu podle hlavy V. a práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"). Porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že obecné soudy záměrně a nesprávně vycházely při stanovení vyživovací povinnosti z výše příjmů, kterých dosahoval dříve, nikoliv z příjmů, které dosahuje v důsledku objektivního poklesu zakázek v oblasti výkonu notářské činnosti. Obecné soudy podle stěžovatele přehlédly důvody poklesu jeho příjmů v důsledku změny legislativy, která má negativní dopad na jeho podnikání a také jeho zhoršující se zdravotní stav.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost není nepřípustná podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e).
Stěžovatel ve své stížnosti jen polemizuje se závěry obecných soudů, přičemž svá tvrzení nepodporuje ústavně právní argumentací. Údajný zásadní pokles jeho příjmů jakožto notáře v důsledku legislativních změn, ani zhoršující se zdravotní stav stěžovatele nebyl v řízení před obecnými soudy prokázán - naopak bylo zjištěno, že stěžovatel se přestal s nezletilou dcerou stýkat a hradit jí nad rámec soudem stanoveného výživného její sportovní aktivity.
Námitky stěžovatele ohledně podjatosti soudců, kteří věc projednávali a rozhodovali, stěžovatel ničím nedokládá. Pouze ze skutečnosti, že jeho bývalá manželka je soudkyní, nelze usuzovat na porušení zásady rovnosti účastníků či nestrannosti a nezávislosti soudu. Stejně tak z žádných okolností nevyplývá, že by do řízení jakkoliv zasahoval současný ministr spravedlnosti, který je bratrem nového manžela matky nezletilé dcery - tato tvrzení jsou nepodloženou spekulací stěžovatele. Zcela zjevně tak nebylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a ani žádné jiné ústavní právo. Soudy své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily a neporušily nijak pravidla spravedlivého procesu.
Vyživovací povinnost pro dceru ve věku 15 let ve výši 14 500 Kč měsíčně nelze vzhledem k majetkovým poměrům stěžovatele a odůvodněným potřebám nezletilé jistě považovat za nepřiměřené a porušující nejlepší zájem dítěte (k tomu srovnej např. nález ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 650/15).
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu