ECLI:CZ:US:2017:4.US.1402.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1402/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Zdeňka Desenského, zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Kolíně, U Křižovatky 608, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2017, č. j. 17 Co 54/2017-75, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2017, č. j. 17 Co 54/2017-75, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 12. 2016, č. j. 38 EXE 6/2016-58, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele jako povinného na odklad exekuce k vymožení peněžité pohledávky ve výši 96 000 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 9. 5. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu neshledal.
Odvolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Své rozhodnutí odůvodnil ústavně konformním způsobem, logicky a srozumitelně vysvětlil důvody, které jej vedly k potvrzení rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad exekuce. Vyšel z toho, že stěžovatel návrh na odklad exekuce postavil na §54 odst. 3 e. ř. ve spojení §266 odst. 1 o. s. ř. - tvrdil, že se v důsledku špatného zdravotního stavu přechodně nachází v situaci, kdy by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něj zvláště nepříznivé následky.
Odvolací soud této argumentaci nepřisvědčil; vyložil, že v případě stěžovatele nejde o stav přechodný, nýbrž dlouhodobý a neměnný, neboť jeho pracovní neschopnost trvá od června 2015 a nadále pokračuje. Na tuto okolnost přitom ve svých
podáních opakovaně poukazoval sám stěžovatel, a soudu proto nelze vytýkat, že v tomto směru neprováděl další dokazování, jak stěžovatel namítá v ústavní stížnosti. Soudy mimoto zohlednily, že stěžovatel má ještě další majetek, který může být postižen exekucí bez ohledu na jeho zdravotní stav - spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu