ECLI:CZ:US:2017:4.US.1606.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1606/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Jiřího Matějovského, zastoupeného JUDr. Pavlem Ungrem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 29 Cdo 363/2015-131, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2014, č. j. 15 Cmo 72/2010-96, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 4. 9. 2014, č. j. 15 Cmo 72/2010-96, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, č. j. 52 CmI 20/2009-13, kterým byla vyslovena neúčinnost převodu 14 500 000 Kč z účtu insolvenčního dlužníka na účet stěžovatele a stěžovateli uložena povinnost zaplatit částku do majetkové podstaty dlužníka. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 2. 2017, č. j. 29 Cdo 363/2015-131, zamítl dovolání stěžovatele proti meritorním výrokům rozsudku vrchního soudu.
Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 23. 5. 2017 a navrhuje jejich zrušení; s ústavní stížností spojil návrh na zrušení §237 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), podle kterého mají povinnost vydat do majetkové podstaty plnění z neúčinných právních úkonů osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něj měly prospěch. Stěžovatel namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v závěru obecných soudů, že v případě převodu předmětné částky šlo o neúčinný právní úkon.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu neshledal.
Obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily svůj závěr, že převod 14 500 000 Kč z účtu insolvenčního dlužníka na účet stěžovatele je neúčinným právním úkonem (jednáním) ve smyslu §235 a navazujících ustanovení insolvenčního zákona. Vyšly ze skutkových zjištění, že částka měla představovat úhradu za převod obchodního podílu stěžovatele v dlužníkovi na třetí osobu, která ovšem nebyla provedena nabyvatelem obchodního podílu, ale z účtu dlužníka dne 2. 1. 2008; následně dne 9. 1. 2008 zanikla funkce stěžovatele jako jednatele dlužníka a 5. 2. 2008 bylo ohledně dlužníka zahájeno insolvenční řízení.
Soudy konstatovaly, že vyplacení částky z účtu dlužníka ve prospěch stěžovatele bylo odporovatelným právním úkonem bez přiměřeného protiplnění ve smyslu §240 insolvenčního zákona, jímž bylo zkráceno jmění dlužníka a elementárně zkráceny možnosti uspokojení jeho věřitelů, ba co víc, právě v důsledku této nepodložené výplaty na účet stěžovatele jako tehdejšího jednatele dlužníka byl fakticky způsoben jeho úpadek. Soudy uzavřely, že jednání naplňuje veškeré zákonné předpoklady neúčinného právního úkonu a uložily stěžovateli vydat (vrátit) toto plnění do majetkové podstaty dlužníka v souladu s §237 odst. 1 insolvenčního zákona.
Na základě uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž stěžovatel navrhuje zrušení podkladového ustanovení zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu