ECLI:CZ:US:2017:4.US.1730.17.1
sp. zn. IV. ÚS 1730/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu P. B., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2017, sp. zn. 7 To 119/2016, a Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2016, č. j. 2 T 44/2016-2455, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým podáním brojí proti rozhodnutí, jímž byl Krajským soudem v Praze shledán vinným pro zločin vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku, přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku a zločin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 a 4 trestního zákoníku, a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a šesti měsíců do věznice se zvýšenou ostrahou a k trestu propadnutí ve výroku uvedených věcí nebo jiné majetkové hodnoty. K odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze a zrušil výrok o trestu a stěžovatele nově odsoudil k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a šesti měsíců do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu propadnutí majetku ve specifikovaném rozsahu a propadnutí ve výroku uvedených věcí nebo jiné majetkové hodnoty.
Navrhovatel uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno jeho obhájci dne 5. dubna 2017. Navrhovatel je přesvědčen, že podle extrémní intepretace §265b trestního řádu může být jeho dovolání nepřípustné; k tomu odkázal na usnesení sp. zn. III. ÚS 3050/09. Proto z opatrnosti podal souběžně s dovoláním i ústavní stížnost.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je takovým prostředkem i dovolání. K této problematice srov. stanovisko Pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (č. 40/2014 Sb.), podle kterého "...z dikce ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ... jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§265a trestního řádu). Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu ... Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."
Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co dovolací řízení bude skončeno; do tohoto okamžiku je ústavní stížnost nepřípustná.
Návrh, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, byl proto podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2017
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj