infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 02.08.2017, sp. zn. IV. ÚS 2112/17 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:4.US.2112.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:4.US.2112.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2112/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Heleny Eleny Hazdové, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 4. 4. 2017, č. j. 12 C 195/2016-51, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Třebíči zamítl rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. 12 C 195/2016-51, žalobu o slevu z nájemného ve výši 8536 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí odůvodnil nalézací soud tím, že stěžovatelka (žalobkyně) neprokázala, že by vlhkost v bytě č. X, v M., ve vlastnictví vedlejšího účastníka Města Moravské Budějovice (žalovaného), vznikala v důsledku špatného technického stavu, za který by odpovídal pronajímatel. Obecný soud uzavřel, že v dané věci nebyly splněné podmínky pro přiznání slevy z nájemného za období od 1. 1. 2014 do 30. 11. 2014 v měsíční výši 776 Kč; rozsudek obsahuje jen stručné odůvodnění (§157 odst. 4 o. s. ř.). Proti napadenému rozsudku se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, neboť má za to, že obecný soud se nevypořádal se všemi provedenými důkazy a neodůvodnil, proč odmítl další navrhované důkazy. Stěžovatelka dále namítá, že napadené rozhodnutí je založené na extrémním nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými závěry; v důsledku stručného odůvodnění je navíc podle ní rozhodnutí nepřezkoumatelné - k tomu odkazuje na nález ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 313/14. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1, je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky. Projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není. V případech tzv. bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání či dovolání, je v podstatě - s výjimkou extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např. nález ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. IV. ÚS 695/01). Podstatné je, že v bagatelních sporech se v odůvodnění rozsudku uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§157 odst. 4 o. s. ř.). V případě přezkumu takového rozhodnutí a jeho odůvodnění Ústavním soudem by byly na postup Ústavního soudu kladeny vyšší nároky než na rozhodování obecného soudu v jednoinstančním řízení, neboť Ústavní soud by musel domýšlet chybějící části odůvodnění. Ústavní soud proto tato rozhodnutí nepřezkoumává, a pokud tak výjimečně učiní, nízkou intenzitu zásahu při svém rozhodování i tak zohlední (srovnej nález ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13). Nyní souzená věc je bagatelním sporem o slevu z nájemného ve výši 8536 Kč s příslušenstvím. Kvalita odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům předpokládaným v §157 odst. 4 o. s. ř. a nevykazuje žádné známky excesu, který by měl vést k výjimečnému vydání kasačního nálezu. Odůvodnění napadeného rozsudku obsahuje vymezení předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu i stručné právní posouzení věci; stěžovatelkou namítané nedostatky rozhodnutí Ústavní soud neshledal. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. srpna 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:4.US.2112.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2112/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 2. 8. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 7. 7. 2017
Datum zpřístupnění 29. 8. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Třebíč
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §132, §157 odst.4
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
Věcný rejstřík nájemné
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2112-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 98646
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-09-01