ECLI:CZ:US:2017:4.US.2170.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2170/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Libora Dušila, zastoupeného Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 64 Co 46/2016 ze dne 28. 4. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 17 C 155/2015 ze 14. 1. 2016, a návrhu na zrušení §14 a §14a zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4799/2016 ze dne 12. 4. 2017 odmítnuto jako nepřípustné podle ustanoveni §243c odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel dále navrhuje zrušení §14 a §14a zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství (dále jen "zákon o zeměřičství").
Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel se žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované České republice - Český úřad zeměměřický a katastrální, uložena povinnost "zdržet se zásahu do základních práv žalobce tím, že uděluje oprávnění k ověřování výsledků zeměměřičských činností" a dále povinnost "nahradit žalobci veškerou majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nesprávným úředním postupem".
Obvodní soud pro Prahu 1 návrh odmítl, neboť přes doplnění návrhu na základě výzvy k odstranění vad žaloby (usnesení ze dne 24. 11. 2015) v návrhu nadále chybí potřebná skutková tvrzení včetně určitého a srozumitelného návrhu, jakého rozhodnutí se stěžovatel domáhá, a to tak, aby soudní rozhodnutí podle jeho požadavku případně vydané bylo také vykonatelné. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil, neboť se ztotožnil s názorem, že žalobní návrh je neurčitý - chybí vyčíslení požadované újmy, je nesrozumitelný co do uložení jiné povinnosti a soudní rozhodnutí případně podle takových požadavků vydané by ani nebylo materiálně vykonatelné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší námitky vztahující se k platné právní úpravě, týkající se udělování úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřičských činností, kterou považuje za rozpornou s Listinou. Uvádí, že s účinností zákona o zeměměřičství Český úřad zeměměřičský a katastrální uděluje úřední oprávnění pouze osobám s dokončeným vysokoškolským vzdělaním magisterského studijního programu (§14 a §14a). V uvedeném spatřuje diskriminační postup a nepřípustný zásah do jeho základních hospodářských práv, do svobodné volby povolání, do svobodného sdružování na obranu svých hospodářských zájmů a stanovení spravedlivé odměny za odvedenou práci.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Podstatu ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatele se současnou právní úpravou udělování úředního oprávnění k ověřování výsledků zeměměřičských činností podle zákona o zeměměřičství, kdy zásadní rozpor spatřuje v tom, že zákon zvýhodňuje skupinu vysokoškolsky vzdělaných osob před osobami majícími středoškolské vzdělání. Ústavnímu soudu předkládá svou představu právní úpravy dané problematiky, která by zvýhodnění podle jeho názoru odstranila.
Důvodem odmítnutí žaloby stěžovatele však nebyly věcné důvody, ale skutečnost, že jeho podání nesplňovalo obligatorní náležitosti návrhu uvedené v §79 odst. 1 a §42 odst. 2. o. s. ř. Ústavní soud ověřil, že soudy žalobu stěžovatele řádně posoudily a své závěry o její neprojednatelnosti z důvodů neurčitosti, nesrozumitelnosti a materiální nevykonatelnosti požadovaného rozhodnutí řádně odůvodnily. Jejich závěrům nelze z ústavního hlediska nic vytknout. Ostatně vůči těmto závěrům stěžovatel ani žádné námitky nevznáší.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Napadenými rozhodnutími k porušení stěžovatelem vytýkaných práv dojít nemohlo.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta. Stěžovatelův návrh na zrušení §14 a §14a zákona o zeměměřičství podle ustálené judikatury sdílí právní osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu