ECLI:CZ:US:2017:4.US.2352.17.1
sp. zn. IV. ÚS 2352/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti společnosti NEWTON Management, a. s., se sídlem Politických vězňů 912/10, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Kateřinou Douchovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Ostružinová 1794, 252 28 Černošice, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 14 Co 169/2017-39 ze dne 11. 5. 2017 a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Jindry, Exekutorský úřad Semily, č. j. 118 EX 69/15-34 ze dne 2. 2. 2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka také navrhla odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiloženého spisového materiálu, ústavní stížností napadeným usnesením soudní exekutor zamítl návrh stěžovatelky, aby vstoupila do probíhajícího exekučního řízení na místo dosavadní oprávněné. K odvolání stěžovatelky bylo toto rozhodnutí ústavní stížností napadeným usnesením zrušeno a řízení o předmětném návrhu bylo zastaveno. Důvodem zastavení byla skutečnost, že právní zástupkyně stěžovatelky JUDr. Kateřina Douchová, Ph.D., zastupuje v řízení i oprávněnou. Zájmy stěžovatelky a oprávněné jsou přitom v příkrém rozporu, což má údajně za následek neplatnost udělené plné moci, a o návrhu podaném touto advokátkou tak nemělo být vůbec rozhodováno.
Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost, v níž brojí zejména proti důvodům zamítnutí návrhu na vstup do řízení. K otázce právního zastoupení pak poznamenává, že JUDr. Douchová zastupovala oprávněnou po dohodě se stěžovatelkou, a to proto, aby prostřednictvím JUDr. Douchové měla stěžovatelka vymáhání pohledávky pod kontrolou. Od počátku ale mělo být dohodnuto, že JUDr. Douchová bude zastupovat stěžovatelku, a to i v případě sporu mezi stěžovatelkou a oprávněnou.
Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.
Námitkami proti důvodům zamítnutí návrhu stěžovatelky, aby vstoupila do exekučního řízení na místo dosavadní oprávněné, se Ústavní soud vůbec nezabýval, neboť rozhodnutí exekutora o zamítnutí návrhu bylo městským soudem zrušeno, přičemž nově bylo rozhodnuto tak, že se řízení zastavuje. Městský soud se sice nad rámec nosných důvodů zastavení řízení vyjádřil i k otázce případné správnosti zamítnutí návrhu, ovšem jeho rozhodnutí je ve skutečnosti založeno výhradně na tom, že advokátce JUDr. Douchové nebyla platně udělena plná moc.
Vůči tomu stěžovatelka namítá, že JUDr. Douchová zastupovala oprávněnou za účelem ochrany práv stěžovatelky, přičemž oprávněná měla být srozuměna s tím, že v případě sporu bude JUDr. Douchová zastupovat stěžovatelku. Tato část ústavní stížnosti - jako jediná z hlediska napadených rozhodnutí relevantní - však postrádá jakýkoli ústavněprávní rozměr. Ve své podstatě totiž jde jen o polemiku na úrovni podústavního práva, jehož výklad Ústavnímu soudu nepřísluší. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze tehdy, pokud by právní závěry městského soudu představovaly zjevný exces, což však stěžovatelka ani netvrdí. Dle názoru Ústavního soudu přitom argumentace stěžovatelky na správnosti postupu městského soudu ani nic nemění. Faktem zůstává, že JUDr. Douchová by ve stejném řízení zastupovala účastníky, jejichž zájmy jsou v jednoznačném rozporu, což zákon ani stavovské předpisy neumožňují.
Jelikož stěžovatelka jiné námitky proti zastavení řízení nevznáší, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost v části mířící proti rozhodnutí městského soudu odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k usnesení exekutora je pak ústavní stížnost nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka navrhuje zrušení již zrušeného rozhodnutí.
Podle §79 zákona o Ústavním soudu nemá ústavní stížnost odkladný účinek, Ústavní soud může vykonatelnost napadených rozhodnutí za podmínek stanovených v odst. 2 citovaného ustanovení odložit, pro takový (výjimečný) postup však důvod neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2017
Jan Musil v. r.
předseda senátu