ECLI:CZ:US:2017:4.US.3155.17.1
sp. zn. IV. ÚS 3155/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Violy Kosňovské, zastoupené Mgr. Janou Ondrušovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 2632/18, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2017, č. j. 26 Cdo 3090/2017-571, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud usnesením ze dne 22. 12. 2016, č. j. 9 Co 338/2016-418, potvrdil usnesení exekutorské kandidátky Mgr. Heleny Strouhalové, pověřené soudní exekutorkou Mgr. Pavlou Fučíkovou, Exekutorský úřad Ostrava, ze dne 21. 1. 2016, č. j. 024 EX 949/15-265, kterým bylo nařízeno zničení zjevně bezcenných movitých věcí povinné podle §341 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud zastavil usnesením ze dne 17. 7. 2017, č. j. 26 Cdo 3090/2017-571, řízení o dovolání s odůvodněním, že stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem a podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.) nesplnila ani přes řádně doručenou výzvu k odstranění vad ze dne 26. 4. 2017.
Proti napadenému usnesení se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), neboť má za to, že soudní exekutorka Mgr. Pavla Fučíková, řádně nedoručila stěžovatelce výzvu k odstranění vad dovolání - nedostatek právního zastoupení. Tvrdí, že jí byla výzva doručena až dne 27. 9. 2017 po skončení dovolacího řízení a že tak nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení. Navíc současně s podáním dovolání požádala o ustanovení zástupce (advokáta) podle §30 o. s. ř., o čemž nebylo dosud rozhodnuto. Dovolací soud proto nemohl rozhodnout o zastavení dovolacího řízení s ohledem na §241b odst. 3 o. s. ř.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, který odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, a zdůraznil, že stěžovatelka byla řádně vyzvána k odstranění nedostatku povinného zastoupení advokátem; výzva byla stěžovatelce doručena vyvěšením na úřední desce podle §50 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud také za účelem posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti připojil exekuční spis vedený pod sp. zn. 024 EX 949/15.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti podle čl. 83 Ústavy a z tohoto důvodu mu přísluší přezkoumávat pouze ústavnost napadených rozhodnutí. Do činnosti obecných soudů proto zasahuje pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zároveň porušeno některé ústavně chráněné právo stěžovatelky. Projednávaná věc ovšem takovým případem zjevně není.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a zjistil, že obecné soudy o návrhu stěžovatelky na ustanovení zástupce (advokáta) pro dovolací řízení nerozhodly podle §241b odst. 3 ve spojení s §30 o. s. ř. Nelze však odhlížet od specifických okolností souzené věci. Stěžovatelka svou procesní (obstrukční) taktikou značně komplikuje exekutorovi i obecným soudům průběh řízení, podává mnoho zjevně bezúspěšných návrhů, navíc psaných vlastnoručně, takže jsou jen stěží čitelné. V nyní souzené věci návrh na ustanovení advokáta obecné soudy pravděpodobně přehlédly. Stěžovatelce však nic nebránilo, aby je na toto pochybení upozornila, neboť byla řádně vyzvána, aby nedostatek zastoupení advokátem pro dovolací řízení odstranila; na výzvu však nijak nereagovala a do jisté míry se tak sama připravila o možnost hájit tvrzená práva v dovolacím řízení. Argumentace stěžovatelky zpochybňující řádnost doručení výzvy k odstranění vad neodpovídá skutečnosti. Stěžovatelka neměla poštovní schránku, do které by bylo možné vhodit výzvu (písemnost), takže byla správně vyvěšena na úřední desce.
Ústavní soud dále zohlednil, že samotné porušení procesních pravidel stanovených procesními právními předpisy ještě nemusí samo o sobě znamenat porušení práva na spravedlivý proces či na právní pomoc. Je totiž nezbytné zkoumat, jakým způsobem porušení procesních předpisů zkrátilo jednotlivce v možnosti uplatňovat jednotlivá procesní práva a konat procesní úkony, které by byly způsobilé přivodit pro jednotlivce příznivější rozhodnutí ve věci samé. Z obsahu spisu je zjevné, že by stěžovatelka nemohla, i kdyby jí byl právní zástupce pro dovolací řízení ustanoven, očekávat pro ni příznivější výsledek řízení. Stěžovatelka bezúspěšně napadala rozhodnutí obecných soudů, kterými bylo v exekučním řízení nařízeno zničení bezcenných movitých věcí. Za dané procesní a hmotněprávní situace nelze uzavřít, že by byla porušena ústavně chráněná práva stěžovatelky (srovnej usnesení ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 148/02).
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu