ECLI:CZ:US:2017:4.US.3583.16.1
sp. zn. IV. ÚS 3583/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Čačíka, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016 č. j. 4 As 150/2016-28 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti ze dne 31. 10. 2016, doplněné podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 3. 11. a 23. 11. 2016, se Petr Čačík (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve věci služebního poměru - odvolání ze služebního místa [přičemž v petitu ústavní stížnosti stěžovatel evidentně nesprávně uvedl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013 č. j. 36 Ad 18/2012-37, namísto správného (jak plyne též z obsahu ústavní stížnosti) rozsudku téhož soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57].
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 12. 7. 2012 rozhodnutím č. j. HSBM-400-5/2012 ředitel kanceláře Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje odvolal žalobce ze služebního místa hasič - strojní služba ve služební hodnosti asistent na požární stanici Hustopeče - a dnem 13. 7. 2012 jej zařadil do zálohy pro přechodně nezařazené.
Podkladem pro rozhodnutí byl lékařský posudek o jeho zdravotní způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa, č. j. ZZ-2-26/BN-2012 ze dne 26. 6. 2012, zpracovaný zdravotnickým zařízením Ministerstva vnitra. Dle tohoto posudku žalobce není zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě asistent - hasič - strojní služba a byla mu proto stanovena zdravotní klasifikace "D". Nebylo však shledáno, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon služby (což je jediným důvodem pro propuštění ze služebního poměru podle ustanovení §42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů).
Dne 22. 10. 2012 rozhodnutím č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (dále jen "žalovaný") změnil rozhodnutí ředitele kanceláře Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ze dne 12. 7. 2012 č. j. HSBM-400-5/2012 tak, že ve výrokové části tohoto rozhodnutí slova "§28 odst. 1 písm. d)" nahradil slovy "§25 odst. 1 písm. c)", a v ostatních částech rozhodnutí zůstalo nezměněno.
Dne 10. 12. 2013, v pořadí prvním rozsudkem č. j. 36 Ad 18/2012-37 Krajský soud v Brně (dále jen "správní soud") rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2012 č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dne 13. 3. 2014 v pořadí prvním rozsudkem č. j. 4 As 14/2014-30 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti žalovaného rozhodl tak, že rozsudek správního soudu ze dne 10. 12. 2013 č. j. 36 Ad 18/2012-37 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dne 10. 5. 2016 v pořadí druhým rozsudkem č. j. 36 Ad 18/2012-57 správní soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2012 č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 zamítl.
Dne 3. 8. 2016 v pořadí druhým rozsudkem č. j. 4 As 150/2016-28 kasační soud kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57 zamítl.
Ústavní stížnost směřuje proti dvěma posledně uvedeným soudním rozhodnutím.
III.
V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal dosavadní průběh řízení a polemizoval s právním posouzením jeho věci kasačním soudem. V rámci argumentace ústavněprávní pouze tvrdil, že napadenými rozsudky bylo porušeno základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to zejména nesprávnou aplikací právních předpisů správním soudem i kasačním soudem, jejichž právní posouzení věci prý bylo v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními.
IV.
Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
V.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel tvrdil porušení požadavků spravedlivého procesu ve správním soudnictví zaručených čl. 36 a násl. Listiny, a to nesprávným právním posouzením důsledků plynoucích z lékařského posudku o jeho zdravotní způsobilosti jako příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa.
Správní soud v napadeném rozsudku konstatoval, že závěr služebních funkcionářů vycházející z lékařského posudku ze dne 26. 6. 2012, v němž bylo konstatováno, že stěžovatel není zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě při stanovení zdravotní klasifikace "D", nebyl důvodem pro propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona, byl v souladu se zákonem.
Kasační soud v napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaný ani správní soud nepochybili, pokud v návaznosti na odborná zjištění učiněná v lékařském posudku ze dne 26. 6. 2012 a po jejich právním posouzení, dospěli k závěru o nesplnění podmínek pro propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle §42 odst. 1 písm. h) služebního zákona, a o zákonnosti rozhodnutí o jeho odvolání z dosavadního služebního místa za současného zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené, neboť stěžovatele nebylo možné ustanovit na jiné místo.
Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu, i jemu předcházející rozhodnutí správního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již bylo správně těmito rozhodnutími řečeno, by Ústavní soud považoval za formalistické.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu Ústavního soudu