ECLI:CZ:US:2017:4.US.4054.16.1
sp. zn. IV. ÚS 4054/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupené Mgr. Jiřím Slováčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 640/45, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016, č. j. 6 Tdo 1160/2016-31, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. března 2016, č. j. 5 To 189/2015-392, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2015, č. j. 6 Tdo 1470/2015-37, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. června 2015, č. j. 5 To 189/2015-323, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2015, č. j. 5 To 189/2015-269, a proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. března 2015, č. j. 2 T 183/2014-231, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36, 37 odst. 3 a v čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 2 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu osmnácti měsíců; současně jí byla uložena povinnost zaplatit poškozené 91 956 Kč. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 189/2015-269 bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky; rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 189/2015-323, byl k odvolání státního zástupce zrušen rozsudek v celém rozsahu a stěžovatelka byla nově shledána vinnou ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu osmnácti měsíců. Současně byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit poškozené 64 369 Kč, se zbytkem byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud usnesením č. j. 6 Tdo 1470/2015-37 zrušil usnesení i rozsudek Krajského soudu v Brně a uložil odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 5 To 189/2015-392 znovu zrušil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži v celém rozsahu a nově stěžovatelku shledal vinnou ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, za což ji odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu osmnácti měsíců. Současně byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit poškozené 64 369 Kč a se zbytkem byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením č. j. 6 Tdo 1160/2016-31 Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že v řízení byla porušena její práva na obhajobu a rovnost. Krajský soud v Brně odmítl její odvolání, neboť dospěl k závěru, že bylo podáno osobou neoprávněnou, svůj závěr odůvodnil tím, že stěžovatelka se prostřednictvím svého původního právního zástupce vzdala práva odvolání, následující den však, zastoupena novým obhájcem, odvolání podala, pročež krajský soud rozhodl věcně pouze o odvolání státního zástupce. Stěžovatelka dále namítá, že odvolací soud neprovedl ani jí navržený důkaz znaleckým posudkem, ani se s tímto návrhem nevypořádal. Podle stěžovatelky však byl tento opomenutý důkaz způsobilý prokázat, že dopravní nehodu nezavinila a žádným způsobem jí nemohla zabránit. Teprve po zrušení původního rozsudku se krajský soud navrženým důkazem zabýval, vycházel však z jiného znaleckého posudku, aniž by ve veřejném zasedání vyslechl znalce, případně nechal vypracovat revizní znalecký posudek. Stěžovatelka má za to, že uvedený postup není možno považovat za volné hodnocení důkazů soudem, ale že jde o svévoli. Rozhodnutí soudů proto považuje za nepřesvědčivá, zavádějící a diskutabilní, v důsledku toho omezující její základní právo na spravedlivý proces - proto navrhla zrušit všechna rozhodnutí ve věci.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:
Stěžovatelka v ústavní stížnosti především obsáhle brojí proti tomu, že krajský soud považoval její odvolání za podané osobou neoprávněnou, přestože Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně právě proto, že uvedený postup považoval za přepjatě formalistický a závěr o neoprávněnosti odvolatele, s ohledem na rozpor v tvrzení stěžovatelky a jejího původního obhájce, za nedostatečně odůvodněný. Stěžovatelka tak opakuje shodnou námitku, ačkoliv tato vada již byla zhojena jak rozhodnutím Nejvyššího soudu, tak následně krajským soudem, který posuzoval odvolání státního zástupce i stěžovatelky.
Další okruh námitek se týká nezohlednění dodatečného znaleckého posudku. Jak je přitom z odůvodnění druhého rozsudku krajského soudu zřejmé, zabýval se původním i dodatečným znaleckým posudkem a důkladně popsal, z jakých důvodů akceptoval původní posudek a pro které závěry (nepřesné, zavádějící a diskutabilní) nepovažuje druhý posudek za relevantní pro posouzení věci. Proto soud neprovedl ani nevyslechl znalce, ani nezadal vypracování revizního posudku. Stěžovatelkou předestřenými důkazy se tedy krajský soud řádně vypořádal a zhodnotil je jako nadbytečné.
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není běžnou další přezkumnou instancí a eventuálním porušením práv se zabývá pouze v případě, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces. V projednávaném případě však takové pochybení Ústavní soud neshledal. Krajský soud v Brně se věcí řádně zabýval, důkazy zhodnotil ústavně konformním způsobem a stěžovatelku v jejích zaručených právech nezkrátil. Soud nalézací a dovolací nevybočily ze zákonných či ústavních mezí své činnosti, svá rozhodnutí řádně odůvodnily a srozumitelně vysvětlily.
Za tohoto stavu věci Ústavní soud neshledal tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny), na rovnost (čl. 37 odst. 3 Listiny) nebo na obhajobu (čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny); proto podle §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu