infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.04.2017, sp. zn. IV. ÚS 520/17 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:4.US.520.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:4.US.520.17.1
sp. zn. IV. ÚS 520/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Ing. Dobroslava Španěla, zastoupeného Mgr. Michaelem Brázdou, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 8, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Blansku zamítl usnesením ze dne 15. 4. 2016, č. j. 90 EXE 480/2015-82, návrh stěžovatele na odklad provedení exekuce s odůvodněním, že dřívější podání návrhu na obnovu řízení není významnou okolností z hlediska provedení exekuce; navíc obnova řízení nebyla pravomocně povolena. O obdobném návrhu stěžovatele již obecné soudy dříve rozhodovaly a uvedly, že podmínkou odkladu je kvalifikovaně založená pravděpodobnost, že exekuce bude v budoucnu zastavena, což v posuzované věci nebylo splněno, neboť stěžovatel pouze polemizoval s věcnou správností exekučního titulu. Stěžovatelem tvrzená nepravdivost znaleckého posudku, na jehož základě byl vydán exekuční titul, nebyla prokázána a řízení nebylo obnoveno. Krajský soud v Brně rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 22. 11. 2016, č. j. 12 Co 520/2016-130, a řízení zastavil, protože již dne 23. 2. 2015 se povinný domáhal odkladu exekuce s totožnou argumentací jako v později souzené věci, existuje tak překážka věci pravomocně rozsouzené, což nalézací soud nezohlednil. Odvolací soud proto rozhodnutí zrušil a řízení zastavil pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proti výše napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Za porušení svého základního práva považuje skutečnost, že obecné soudy rozhodovaly o návrhu na odklad provedení exekuce, namísto jejího zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Stěžovatel tvrdí, že podkladem pro vydání exekučního titulu byl vadný znalecký posudek a stěžuje si na rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle §269 odst. 2 o. s. ř. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona; Ústavní soud však dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná. Není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat, zda se v posuzované věci šlo o návrh stěžovatele na odložení provedení exekuce nebo na zastavení exekuce. Z pohledu práva na spravedlivý proces postačuje, že návrh byl posouzen podle jeho obsahu ve smyslu §41 odst. 2 o. s. ř., přezkoumatelným způsobem a s řádným odůvodněním. Obecné soudy nakonec správně vyhodnotily podání jako návrh na odklad exekuce, což mimo jiné vyplývá i z toho, že stěžovatel výslovně žádal o odložení exekuce do doby právní moci rozhodnutí o obnově řízení, kterou hodlal dosáhnout zrušení exekučního titulu. Tomuto jeho požadavku odpovídá odklad exekuce podle §266 odst. 2 o. s. ř., kterým se fakticky exekuce pouze přeruší, zatímco zastavením by byla exekuce ukončena, což ani sám stěžovatel nenavrhoval. Ústavní soud nemůže stížnosti vyhovět, jelikož obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, a zejména odvolací soud dostatečně vysvětlil, že v případě předmětného podání šlo o návrh na odklad exekuce, o kterém již jednou obecné soudy rozhodovaly, v důsledku čehož existuje překážka věci rozsouzené. Stěžovatelem namítaná povinnost soudu nařídit jednání podle §269 odst. 2 o. s. ř. tak na posuzovanou věc vůbec nedopadá, stejně jako nález ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:4.US.520.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 520/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 19. 4. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 17. 2. 2017
Datum zpřístupnění 9. 5. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
SOUD - OS Blansko
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §132, §157 odst.2, §268 odst.1 písm.h
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstřík řízení/zastavení
exekuce
odůvodnění
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-520-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 97070
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-05-14