ECLI:CZ:US:2017:4.US.534.17.1
sp. zn. IV. ÚS 534/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti JUDr. Davida Máši, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Zderaze 1275/15, zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem tamtéž, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 5038/2016-215, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 5038/2016-215, zastavil dovolací řízení a současně uložil zástupci dovolatele - stěžovateli - nahradit náklady řízení. Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou dne 20. 2. 2017 a navrhuje jeho zrušení. Namítá zásah do vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v překvapivosti rozhodnutí i v tom, že mu nebyl dán prostor vyjádřit se k zamýšlenému postupu.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel - byť sám advokát - je zastoupen advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. K posouzení věci Ústavní soud připojil spis Okresního soudu Praha-západ vedený pod sp. zn. 3 C 299/2014 a mimoto obdržel přípisy, jimiž se ostatní účastníci řízení před obecnými soudy vzdali postavení vedlejších účastníků řízení o ústavní stížnosti, a vyjádření Nejvyššího soudu, z něhož ovšem žádným způsobem nevycházel, a nezasílal je proto ani stěžovateli k replice.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce. Přezkoumává-li rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, postupuje zdrženlivě a do činnosti soudů zasahuje pouze výjimečně - je-li v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se vyznačovaly mimořádně významnými dopady na osobu stěžovatele nebo do jeho majetkových poměrů; žádné takové okolnosti v projednávané věci neshledal a stěžovatel je ani neuvádí.
Dovolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele tím, že mu uložil nahradit náklady dovolacího řízení. Příslušný výrok odůvodnil s odkazem na ustanovení §147 odst. 1 o. s. ř. a svoji konstantní judikaturu tak, že stěžovatel zavinil, že dovolací řízení muselo být zastaveno, neboť podal za dovolatele dovolání, nedoložil však plnou moc, která by jej opravňovala k jeho zastupování, a to ani poté, co k tomu byl soudem vyzván.
Z připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že dovolání bylo stěžovatelem podáno dne 4. 4. 2016. Následně se k dovolání vyjádřila protistrana a dovolatelem (tedy klientem stěžovatele) byl zaplacen soudní poplatek. Dovolatel mimoto požádal o osvobození od soudních poplatků a se soudem opakovaně komunikoval ohledně doložení majetkových poměrů - následně byla žádost zamítnuta usnesením ze dne 2. 6. 2016. Po celé toto mezidobí, kdy soud s účastníky aktivně komunikoval a činil ve věci přípravné úkony, nebyla doložena plná moc opravňující stěžovatele k zastupování dovolatele v dovolacím řízení, a stěžovatel k tomu byl proto vyzván usnesením, které mu bylo doručeno dne 18. 7. 2016. Stanovená lhůta marně uplynula v úterý 2. 8. 2016; stěžovatel poté podal obsáhlé doplnění dovolání, plnou moc ovšem nedoložil - což nezpochybňuje ani v ústavní stížnosti. S odstupem dalších více než tří měsíců bylo dovolací řízení zastaveno.
Za předestřené procesní situace nelze obecnému soudu vytýkat, že uložil nahradit náklady řízení vzniklé protistraně v souvislosti s vyjádřením k dovolání stěžovateli jako zástupci (navíc profesionálovi), který po více než 7 měsíců od podání dovolání a ani přes výzvu soudu nedoložil plnou moc k zastupování dovolatele. Dovolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele ani tím, že ho zvlášť nevyzýval k vyjádření k této procesní otázce, přičemž pro posouzení věci je nerozhodné, že stěžovatel dne 27. 12. 2016 - dodatečně po doručení rozhodnutí o zastavení řízení - plnou moc přece doložil.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu