infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 21.03.2017, sp. zn. IV. ÚS 647/17 [ usnesení / JIRSA / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:4.US.647.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:4.US.647.17.1
sp. zn. IV. ÚS 647/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Roberta Hrabého, t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Pavlem Čálkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 707/7, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, č. j. 14 To 42/2017-25, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 1. 2017, č. j. 14 To 42/2017-25, zamítl stížnost obviněného stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 2017, č. j. 4 Nt 1003/2016-6, kterým byl i nadále ponechán ve vazbě z důvodů podle §67 písm. c) trestního řádu. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 3. 3. 2017 a navrhuje, aby je Ústavní soud zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v tom, že nebylo prokázáno, že by v případě propuštění opakoval trestnou činnost, a nebyly zhodnoceny veškeré okolnosti věci. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k vykročení z ústavního rámce rozhodovací činnosti. Žádné takové pochybení v projednávané věci neshledal. Vazební řízení je především věcí obecných soudů, které disponují znalostí věci, stadia řízení, důkazní situace a míry podezření. Do jejich rozhodnutí je Ústavní soud povolán zasáhnout pouze tehdy, není-li usnesení o vazbě podloženo zákonem anebo jsou důvody omezení osobní svobody v extrémním rozporu s požadavky ústavního pořádku. V nálezu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. I. ÚS 2665/13 (N 217/71 SbNU 545), definoval Ústavní soud tzv. doktrínu zesílených důvodů, podle níž ani trvající podezření po určité době samo o sobě nepostačuje k pokračování vazby, nýbrž musí být dány i jiné relevantní a dostačující důvody k dalšímu odnětí svobody (srov. též nálezy ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2086/14, nebo ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 2876/15). Obecné soudy respektovaly požadavky ústavního pořádku, řádně zhodnotily okolnosti věci a odůvodnily další trvání předstižné vazby. Stěžovatel byl vzat do vazby s účinností od 7. 9. 2016, v době rozhodování se v ní tedy nacházel cca 4 měsíce. Soudy zohlednily, že je stíhán pro přečiny nebezpečného pronásledování, vydírání a výtržnictví, kterých se měl dopustit tím, že od 1. 1. 2015 (tedy po dobu delší než 1 rok a 8 měsíců) soustavně vyhrožoval bývalé přítelkyni a jejímu otci ublížením na zdraví či usmrcením, na její vozidlo instaloval GPS lokátor a sledoval její pohyb. Vyhrožoval smrtí pro případ kontaktu jiného muže se synem, kterého s bývalou přítelkyní má, a jejího nového přítele na veřejnosti fyzicky napadl, přechovával opakovací zbraň ráže 22 Long Rifle o délce 93 cm s tlumičem a optickým zaměřovačem. Bývalé přítelkyni svým jednáním stěžovatel způsobil těžkou poruchu na zdraví, navíc ji naváděl k umělému přerušení těhotenství. Odvolací soud zohlednil závažnost trestné činnosti a hrozící trest, jakož i délku, trvání, počet a časovou návaznost útoků. Shrnul dosavadní průběh řízení a výsledky dokazování, které potvrzuje, že trestní stíhání je důvodné, dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že vytýkané skutky byly spáchány, mají všechny znaky stíhaných trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že je spáchal stěžovatel, shledal trvající důvody vazby a vypořádal se i s faktorem plynutí času. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. března 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:4.US.647.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 647/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 21. 3. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 3. 2017
Datum zpřístupnění 29. 3. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - KS Praha
Soudce zpravodaj Jirsa Jaromír
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy
  • 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.5
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §67 písm.c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vazba
Věcný rejstřík vazba/propuštění z vazby
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-647-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 96657
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-04-15