ECLI:CZ:US:2017:4.US.799.17.1
sp. zn. IV. ÚS 799/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti 1) Ing. Víta Lebedy a 2) MUDr. Boženy Lebedové, zastoupených JUDr. Vítem Lebedou, advokátem se sídlem v Karlových Varech, T. G. Masaryka 25, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2016, č. j. 23 Cdo 1711/2016-311, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 12. 2015, č. j. 64 Co 449/2015-284, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 12. 2015, č. j. 64 Co 449/2015-284, změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 5. 2013, č. j. 11 C 11/2012-118, a to tak, že zamítl žalobu stěžovatelů v části, kterou se proti Statutárnímu městu Karlovy Vary domáhali zaplacení částky 1 155 809 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení ze smlouvy o spolupráci týkající se výstavby a kolaudace bytových jednotek. Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 12. 2016, č. j. 23 Cdo 1711/2016-311, odmítl dovolání stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozhodnutím dovolacího a odvolacího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 15. 3. 2017 a navrhují jejich zrušení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a navazujících ustanovení Listiny základních práv a svobod i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřují v tom, že obecné soudy nezohlednily či nesprávně vyhodnotily důkazy týkající se tvrzené neplatnosti smlouvy o spolupráci, tedy i vyloučení od ní odvozené smluvní pokuty, kterou stěžovatelé v minulosti zaplatili.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobami oprávněnými a zastoupenými advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum není sama o sobě zásadní věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Žádné pochybení tohoto druhu Ústavní soud neshledal.
Obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily závěr, že stěžovatelé neunesli břemeno důkazní ohledně tvrzení, z nichž dovozovali svůj nárok na vrácení bezdůvodného obohacení - částek smluvních pokut. Odvolací soud řádně odůvodnil, proč neakceptoval argumentaci, na které stěžovatelé založili i svoji ústavní stížnost, totiž že smlouva měla být od počátku absolutně neplatná z důvodu nejasností ohledně finálního znění a pochybení při schvalovacím procesu na straně města. Zdůraznil, že stěžovatel a) vystupoval z pozice developera a byl si dobře vědom obsahu smlouvy uzavřené v souvislosti s výstavbou bytových jednotek; s městem ostatně uzavřel více obdobných smluv o spolupráci. Smlouvu první stěžovatel rovněž plnil, včetně sankčních ujednání, přičemž teprve následně začal brojit proti platnosti smlouvy - při vědomí, že pokud by se mu podařilo dosáhnout vyslovení neplatnosti, dosáhl by tím současně i vrácení částek, které zaplatil na smluvních pokutách v důsledku porušení svých smluvních povinností.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu