ECLI:CZ:US:2017:4.US.939.17.1
sp. zn. IV. ÚS 939/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Václavy Trpákové, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 12. 1. 2017, č. j. 15 Co 604/2016-73, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře potvrdil rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. 15 Co 604/2016, rozsudek nalézacího soudu o povinnosti stěžovatelky zaplatit 28 255 Kč s příslušenstvím. Dluh stěžovatelce vůči společenství vlastníků jednotek vznikl v důsledku neplacení záloh za užívání bytu (tzv. platby za služby). Odvolací soud se plně ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně a odvolání stěžovatelky označil za neopodstatněné; nalézací soud podle něj náležitě zjistil skutkový stav - že stěžovatelce dluh vznikl a nebyl zaplacen.
Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jelikož odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávných právních závěrech.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 - je však zjevně neopodstatněná podle §43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ, náleží obecným soudům, zatímco Ústavní soud zkoumá, zda soudy v řízení postupovaly v souladu s ústavními právy stěžovatelky. Právo na spravedlivý proces přitom neznamená, že je jednotlivci zaručováno právo na rozhodnutí podle jeho názoru.
Podstatou posuzované ústavní stížnosti je polemika stěžovatelky s právními závěry odvolacího soudu, což však samo o sobě předurčuje ústavní stížnost zásadně k neúspěchu. Ústavní soud zjistil, že obecné soudy v řízení postupovaly ústavně konformním způsobem, jelikož provedly potřebné dokazování, svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily a dostatečně se vypořádaly i s námitkami vznesenými stěžovatelkou. Právní hodnocení není v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními; v ústavně právní rovině nebylo porušeno žádné právo nebo svoboda stěžovatelky.
Stížnost se navíc týká tzv. bagatelního sporu o 28 255 Kč s příslušenstvím, v němž procesní úprava nepřipouští ani dovolání, tím spíš je - s výjimkou extrémních případů - zjevně neopodstatněná ústavní stížnost (k tomu srovnej např. usnesení ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. III. ÚS 405/04).
K návrhu stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení Ústavní soud odkazuje na §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého si vzniklé náklady hradí sám účastník nebo vedlejší účastník řízení.
Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2017
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu