infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25.09.2017, sp. zn. IV. ÚS 955/17 [ usnesení / SLÁDEČEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2017:4.US.955.17.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2017:4.US.955.17.1
sp. zn. IV. ÚS 955/17 Usnesení Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky se sídlem Biskoupky 33, Ivančice, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci do jejích ústavně zaručených práv a svobod v řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Af 37/2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud nálezem zakázal Krajskému soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Af 37/2012 pokračovat v porušování jejího práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a má za to, že došlo také k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 4 a čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka v souzené věci poukázala na to, že Krajský soud v Brně reagoval na její podání přípisem ze dne 28. 2. 2017 č. j. 29 Af 37/2012-171, ve kterém ji odkázal na svůj rozvrh práce a na jeho striktní dodržování. Dále připomněla nález sp. zn. I. ÚS 2796/15, délku soudního řízení správního, skutečnost, že se soud tímto aspektem věci zřejmě nadále nehodlá zabývat a současně, že členem senátu 29 Af Krajského soudu v Brně je soudce Mgr. Petr Pospíšil, který je bývalým pracovníkem Finančního ředitelství v Brně, jehož rozhodnutí (a to nejen v souzené věci) jsou předmětem soudního přezkumu. Z internetové databáze infoSoud a z databáze Nejvyššího správního soudu Ústavní soud zjistil, že v souzené věci již rozsudkem ze dne 14. 4. 2014 č. j. 2 Afs 69/2012-124 Nejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2012 č. j. 29 Af 37/2012-94 zrušil z důvodu nesprávně určeného počátku běhu lhůty k podání správní žaloby a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V souzené věci k takovému závěru nedospěl. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se odráží v požadavku vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, jinak je ústavní stížnost nepřípustná. Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, pokud základní práva nebyla respektována ostatními orgány veřejné moci. V konkrétní a praktické podobě se tak realizuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci. Pokud právní předpis stanoví, že v určité procesní situaci je příslušný k rozhodování o právech jednotlivce konkrétní orgán veřejné moci, bylo by zásahem do jeho pravomoci a porušením principu dělby moci, pokud by jiný orgán o těchto právech rozhodoval bez toho, že by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho pravomoci. Obě tato hlediska zohlednil Ústavní soud v projednávaném případě. V souzené věci byla ústavní stížnost podána v řízení, které neskončilo a ve věci o které v kontextu výše uvedeného krajský soud a případně ani kasační soud ještě ani nerozhodovaly. Ústavní soud nad uvedený rámec uvádí, že z připomenuté databáze je mu známo, že v obdobné věci se Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 15. 4. 2016 č. j. 4 Afs 251/2015-74 mimo jiné zabýval otázkami stěžovatelkou tvrzeného nesprávného obsazení téhož senátu Krajského soudu v Brně a porušení jejích práv a ani zmatečnost řízení neshledal. Za tohoto procesního stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2017 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2017:4.US.955.17.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 955/17
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 25. 9. 2017
Datum vyhlášení  
Datum podání 28. 3. 2017
Datum zpřístupnění 16. 10. 2017
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgán SOUD - KS Brno
Soudce zpravodaj Sládeček Vladimír
Napadený akt jiný zásah orgánu veřejné moci
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 150/2002 Sb., §110 odst.1
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-955-17_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 99064
Staženo pro jurilogie.cz: 2017-10-19