ECLI:CZ:US:2018:1.US.1222.18.1
sp. zn. I. ÚS 1222/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti obchodní společnosti DOMESTAV s.r.o., se sídlem Špitálka 91/23, Brno, zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2018 č. j. 1 As 25/2017-34, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, ve které požaduje jeho zrušení. Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (srov. §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; dále jen "zákon o Ústavním soudu") byl doručen Ústavnímu soudu dne 5. 4. 2018. Stěžovatelka tvrdí, že rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11, čl. 26 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K zásahu do práv stěžovatelky mělo podle ní dojít v důsledku nepřezkoumatelného, překvapivého a nespravedlivého rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který dospěl - v zásadě ve shodě s Úřadem průmyslového vlastnictví (dále jen "Úřad") - k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky §7 odst. 1 písm. k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, tedy že námitky uplatněné proti zápisu ochranné známky byly důvodné vzhledem k faktu, že přihláška stěžovatelky nebyla podána v dobré víře a zasáhla do práv namítajícího.
V posuzované věci nejprve vydal Úřad dne 6. 11. 2012 rozhodnutí č. j. O-486367/D066484/2011/ÚPV, v němž zamítl přihlášku ochranné známky stěžovatelky sp. zn. O-486367. Stěžovatelka se proti tomuto rozhodnutí bránila rozkladem k předsedovi Úřadu, ale rovněž neúspěšně (rozhodnutí ze dne 13. 6. 2013 č. j. O-486203/D77683/2012/ÚPV). V návaznosti na výsledek rozkladu podala stěžovatelka žalobu proti tomuto rozhodnutí u Městského soudu v Praze, který jí vyhověl a rozhodnutí předsedy Úřadu pro nezákonnost zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení (rozsudek č. j. 9 A 139/2013-74 ze dne 16. 11. 2016). Úřad proti tomuto rozhodnutí podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a podle §110 odst. 1 věty první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Ústavní soud před vlastním posouzením ústavní stížnosti nejprve zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky zakotvené v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Předchozí vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přípustnosti ústavní stížnosti (srov. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), představuje jednu ze základních podmínek projednatelnosti ústavní stížnosti. Jedná se o projev zásady subsidiarity, která patří k základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení. V posuzovaném případě je patrné, že řízení před správními soudy doposud neskončilo. Není proto věcí Ústavního soudu napravovat možná pochybení soudů v čase, kdy je mohou napravit soudy samy jako v projednávané věci. Ústavní soud přezkoumává zásadně jen věci pravomocně skončené, proti nimž neexistuje žádný další procesní kontrolní prostředek.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj