ECLI:CZ:US:2018:1.US.1557.18.1
sp. zn. I. ÚS 1557/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Vladimíra Sládečka a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, zastoupeného Mgr. Ondřejem Pláničkou, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 50/2018-191 ze dne 19. 2. 2018 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 182/2013-177 ze dne 12. 1. 2018, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 2 odmítl jako opožděné dovolání stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 201/2017-146 ze dne 12. 6. 2017, jímž bylo v téže právní věci k odvolání stěžovatele potvrzeno dřívější usnesení téhož obvodního soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. K odvolání stěžovatele proti usnesení obvodního soudu o odmítnutí dovolání pro opožděnost Městský soud v Praze v záhlaví citovaným usnesením rozhodnutí nalézacího soudu jako věcně správné potvrdil.
Proti zmíněným rozhodnutím soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel namítl, že bylo-li na poštovní obálce vyznačeno datum 19. 9. 2017, neodpovídá to pravdivým skutečnostem. Soudy přitom neuvedly, z čeho na opožděnost odevzdání podání k poštovní přepravě vyšly. Tyto své výhrady stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovateli je dle jeho vlastních slov zjevně zřejmé, že soudy při hodnocení dodržení lhůty k podání dovolání vyšly z data uvedeného razítka pošty na obálce obsahující podání stěžovatele. Soudům však sám nenabídl žádný důkaz, který by údajné pochybení pošty věrohodným způsobem prokazoval. Namítá-li stěžovatel, že neexistuje zákonná povinnost podat zásilku určitou předepsanou formou (kupř. s využitím podacího lístku), pak nelze než s tímto tvrzením souhlasit, ovšem s poznámkou, že v takovém případě se odesílatel nevyhnutelně vystavuje nebezpečí případného pochybení pošty, které pak soudu stěží může věrohodně doložit, nemá-li k dispozici žádný doklad o odeslání. Jde o rozhodnutí, jehož případné negativní důsledky si účastník řízení nese sám, jako tomu je i v nynějším případě.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. května 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu