ECLI:CZ:US:2018:1.US.1665.18.1
sp. zn. I. ÚS 1665/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. F., zastoupené Mgr. Hanou Kuncovou, advokátkou se sídlem Marie Cibulkové 394/19, Praha 4, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 28. 4. 2017, č. j. 22 Nc 30233/2016-594, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 9. 11. 2017, č. j. 22 Nc 30233/2016-824, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2018, č. j. 32 Co 482/2017-904, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 15. 5. 2018 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Dne 9. 9. 2016 uzavřela stěžovatelka s vedlejším účastníkem dohodu o úpravě poměrů společného nezletilého syna. Rodiče se mimo jiné dohodli na tom, že dohodnutý styk je cílovým bodem, kdy od odstěhování otce bude teprve docházet k postupnému rozšiřování styku otce s nezletilým. V září 2016 došlo podle stěžovatelky mezi otcem a nezletilým k nestandardnímu chování. Matka se od otce nezletilého dozvěděla, že nezletilý syn se měl svléknout do naha a to samé požadovat od otce s tím, aby se s ním pod peřinou mazlil. Stěžovatelka poté odmítla předávat otci nezletilého přes noc a začala činit kroky směřující k soudní úpravě styku. Stěžovatelka shora uvedenou informaci o chování nezletilého oznámila na OSPOD. Současně začala spolupracovat s psychology. Na podzim roku 2017 informovala stěžovatelka opatrovníka nezletilého o domácím násilí, jehož se měl otec na matce dopouštět.
Ústavní stížností napadenými rozhodnutími obecných soudů byl následně nezletilý A. (syn stěžovatelky a vedlejšího účastníka) svěřen do střídavé péče obou rodičů s tím, že byla upravena péče o nezletilého v době vánočních, jarních, velikonočních a letních prázdnin. Současně s tím bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti, nedoplatku na výživném a náhradě nákladů řízení.
Stěžovatelka s úpravou výchovy nezletilého syna nesouhlasí a má za to, že obecné soudy svými rozhodnutími zasáhly do základních práv a svobod nezletilého. V ústavní stížnosti stěžovatelka obecným soudům vytkla, že nezletilý nebyl v řízení před soudem slyšen, a to navzdory tomu, že v nálezu sp. zn. II. ÚS 1931/17 Ústavní soud konstatoval, že i šestileté dítě je schopno vyjádřit se k tomu, zda si přeje chodit do školy či nikoliv. Z rozhodnutí soudu prvního a druhého stupně nevyplývá, že by tyto zjišťovaly názor nezletilého. Ten měl pouze dne 13. 10. 2016 sdělit, že si přeje navštěvovat otce a dne 24. 4. 2017 měl pak opatrovníku nezletilého sdělit, že si přeje se s otcem i nadále setkávat. Stěžovatelce není zřejmé, z jakých důkazů obecné soudy vycházely, když uzavřely, že je nezletilý rád v péči obou rodičů. Zjištění obecných soudů je v rozporu se zjištěním stěžovatelky, které nezletilý sdělil, že nechce k otci a nechce s ním ani jezdit na dovolenou. Z pedopsychologických zpráv vyplývá, že nezletilý se svým intelektem pohybuje v oblasti nadprůměru a stěžovatelka tak má za to, že soudu nic nebránilo v tom, aby nezletilého řádně poučil a zjistil jeho názor na věc.
Stěžovatelka poukázala rovněž na skutečnost, že se otec před rozhodnutím soudu druhého stupně přestěhoval k nové partnerce, která má dvě děti a obecnými soudy nebylo prošetřeno, zda má nezletilý v novém bydlišti kde spát, kde trávit čas apod.
V souvislosti s návrhem nezletilého směřovaného vůči otci stran mazlení, ustanovil soud znalce, který u otce žádné odchylky nezjistil. Nicméně závěry MUDr. Trojana, konzultanta, který byl přibrán v rámci vypracování znaleckého posudku, uváděly skutečnosti, které jsou se závěry MUDr. Procházky v rozporu. Z toho důvodu má stěžovatelka za to, že měl být ve věci proveden výslech znalce, a to za účelem vyjasnění vzniklých rozporů. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s tím, že jí soudy uložily povinnost úhrady nákladů za znalecký posudek.
Závěrem ústavní stížnosti se stěžovatelka věnovala střídavé péči jako takové, která je nejnáročnějším modelem péče o dítě a vyžaduje vysokou míru organizace a spolupráce mezi rodiči. Rozhodnutí obecných soudů nevycházelo podle stěžovatelky z nejlepšího zájmu dítěte. V souvislosti s uvedeným poukázala stěžovatelka na vyhrocené vztahy mezi ní a otcem dítěte.
Dne 31. 5. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, v němž uvedla, že v současné době probíhá u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 0 P 68/2018 řízení o návrhu matky podle §877 o. z. V této věci byl nezletilý soudem dotazován ohledně nástupu do 1. třídy základní školy. V závěru pohovoru přitom nezletilý soudu sdělil, aniž by byl na to dotazován, že chce být u matky.
Dne 26. 6. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatelky, obsahující nahrávku z jednání vedeného pod sp. zn. 0 P 68/2018. Ze záznamu má být přitom zřejmé, že soudkyně v dané věci předjímá rozhodnutí ve věci případného návrhu na změnu péče o nezletilého.
Ze shora uvedených důvodů mělo napadenými rozhodnutími obecných soudů dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, jež jsou jí garantovány čl. 4 odst. 4, čl. 10, čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 3, čl. 9, čl. 12 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však v projednávaném případě zjištěno nebylo.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se svěřením nezletilého syna A. do střídavé péče obou rodičů.
Pokud stěžovatelka poukázala na to, že v řízení před obecnými soudy nebyl proveden výslech znalců, lze ji odkázat na napadený rozsudek odvolacího soudu, z jehož odstavce 12 se podává, že "Podle §213a odst. 1 a §120 odst. 2 o.s.ř. doplnil odvolací soud dokazování výslechem znalce MUDr. Ladislava Procházky a jeho konzultanta MUDr. Ondřeje Trojana, Ph.D...". Hodnocení výsledku znaleckého zkoumání je pak věnován též odstavec 20 napadeného rozsudku krajského soudu. Ústavní soud nemá za to, že by se odvolací soud stěžovatelkou vznesenou námitkou řádně nezabýval. Navíc, stěžovatelka v ústavní stížnosti neuvádí žádné konkrétní rozpory mezi závěry MUDr. Ladislava Procházky a MUDr. Ondřeje Trojana, Ph.D., které by považovala za vhodné vyjasnit. K úvaze o možném sexuálním zneužívání nezletilého otcem lze uvést, že to byl právě otec, kdo upozornil matku na nestandardní přání nezletilého syna. Není zcela zřejmé, z čeho stěžovatelka i po provedeném znaleckém zkoumání dovozuje, že by měl být otec zatížen sexuální poruchou. Představa, že otec zneužívající své nezletilé dítě oznámí tuto skutečnost matce nezletilého, s níž má navíc zjevně vyhrocené osobní vztahy, je značně nelogická.
Ke zjišťování názoru nezletilého dítěte Ústavní soud uvádí, že v minulosti již opakovaně konstatoval, že názor dítěte musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu [nález ze dne 18. 12. 2014 sp. zn. I. ÚS 1708/14 (N 235/75 SbNU 617)] a že dítěti zásadně musí být umožněno účastnit se jednání a vyjádřit se k věci, přičemž povinnosti soudu zjišťovat jeho názor nezbavuje ani ustanovení opatrovníka, a nezjišťovat názor dítěte přímo (tj. jeho vyslechnutím) je možno jen v jeho zájmu, a takový postup je třeba vždy odůvodnit [srov. k tomu např. nálezy ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13 (N 193/75 SbNU 177), ze dne 19. 2. 2014 sp. zn. I. ÚS 3304/13 (N 18/72 SbNU 217) či ze dne 4. 11. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3900/14 (N 193/79 SbNU 199)]. Současně však Ústavní soud zdůraznil, a to i ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu sp. zn. IV. ÚS 827/18, že povinnost soudu zjistit si názor nezletilých neplatí absolutně. To je třeba vyzvednout i v právě projednávaném případě, kdy nezletilý nedosáhl v době rozhodování soudu ani věku šesti let.
Z ustanovení §867 odst. 2 občanského zákoníku mimo jiné vyplývá vyvratitelná právní domněnka, podle níž se má o dítěti starším dvanácti let za to, že je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit. Hranici dvanácti let přitom nelze vnímat absolutně, neboť každé dítě může být v uvedeném věku jinak psychicky vyspělé. Je tak především na obecném soudu, aby zhodnotil, zda je v konkrétním případě vhodné provést výslech nezletilého před soudem či nikoliv. V souvislosti s uvedeným musí vzít obecné soudy v potaz nejen shora uvedenou psychickou vyspělost dítěte, ale též samotný předmět řízení, k němuž má být nezletilý vyslechnut. V projednávaném případě bylo rozhodováno o svěření dítěte do péče, přičemž v tak zásadní otázce nelze mít za to, že by pětileté dítě bylo schopno dohlédnout všech souvislostí, jež jsou s touto otázkou spojeny. U takto malého dítěte je podstatnou především ta skutečnost, že v řízení před obecnými soudy bylo zjištěno, že se nezletilé dítě chce vídat s oběma rodiči a nechová k žádnému z nich negativní emoce.
Stěžovatelce lze dát zapravdu v tom smyslu, že střídavá péče je nejnáročnější formou úpravy výchovy nezletilých dětí. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je však zřejmé, že si byly obecné soudy této skutečně vědomy a při svém rozhodování o výchově nezletilého se řádně zabývaly zájmem dítěte, které má podle zjištění soudů zachován kladný vztah k otci, což se odrazilo, při splnění dalších podmínek, i v nařízení střídavé péče.
Poukazuje-li stěžovatelka na sdělení učiněné nezletilým v řízení vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 0 P 68/2018 či na vyjádření soudkyně v této věci, nutno uvést, že se jedná o jiné řízení a zmiňované události se staly až po vynesení ústavní stížností napadených rozhodnutí. Pro posouzení ústavnosti napadených rozhodnutí tak nemají význam.
Z ústavněprávního hlediska není obecným soudům čeho vytknout a v podrobnostech lze na jejich odůvodnění odkázat.
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu