ECLI:CZ:US:2018:1.US.1739.18.1
sp. zn. I. ÚS 1739/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Brigity Dadákové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011 č. j. 28 Cdo 3193/2010-1084 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000 č. j. 21 Cdo 915/1999-467, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 18. května 2018 a doručené Ústavnímu soudu dne 21. května 2018, stěžovatelka podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
3. Stěžovatelka proti oběma rozhodnutím podala již dříve ústavní stížnosti. Ústavní stížnost, kterou byl napaden rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010 č. j. 28 Cdo 3193/2010-1084, byla odmítnuta usnesením ze dne 26. září 2011 sp. zn. IV. ÚS 1815/11 z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené. Ústavní stížnosti směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000 č. j. 21 Cdo 915/99-467, byly odmítnuty usnesením ze dne 2. února 2010 sp. zn. IV. ÚS 3367/09 z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené a dále usnesením ze dne 30. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 184/2000 z důvodu zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
4. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
5. Takovým posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, jsou v posuzované věci napadená rozhodnutí, přičemž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2011 č. j. 28 Cdo 3193/2010-1084 byl stěžovatelce doručen 26. dubna 2011 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2000 č. j. 21 Cdo 915/99-467 před 22. březnem 2000, tj. přede dnem podání ústavní stížnosti stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí, která byla odmítnuta pro její zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 30. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 184/2000.
6. Za situace, kdy předmětná ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 18. května 2018 a Ústavnímu soudu doručena dne 21. května 2018, stalo se tak zcela evidentně po uplynutí dvouměsíční lhůty určené k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
7. Z výše uvedeného je zřejmé, že ústavní stížnost proti napadeným rozhodnutím byla podána po lhůtě k tomu určené. Uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon o Ústavním soudu neumožňuje jakkoliv zhojit.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítl.
9. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelka nebyla pro řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). K odstranění této vady však stěžovatelku, které je povinnost zastoupení advokátem známa z řady výzev k odstranění vad, v souvislosti s podáním jejích dřívějších ústavních stížností (kupř. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 127/01, II. ÚS 339/04, IV. ÚS 3367/09 a IV. ÚS 1815/11) nevyzýval, neboť ani náprava této vady řízení by nic nezměnila na výsledku řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj