ECLI:CZ:US:2018:1.US.1785.18.1
sp. zn. I. ÚS 1785/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci návrhu stěžovatele T. R., proti průtahům v řízení vedeným před Městským soudem v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 22. 5. 2018 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova stížnost, v níž poukazuje na údajná porušení svých základních práv. Dne 28. 5. 2018 byl Ústavnímu soudu doručen přípis, z něhož se podává, že stěžovatel brojí proti průtahům ve shora citovaném řízení.
Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že nejsou dány.
Kromě dalších vad je třeba uvést, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takto vadné ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. ze dne 9. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 246/16, 2016, usnesení ze dne 8. 2. 2016 sp. zn. IV. ÚS 245/16, usnesení ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. III. ÚS 5/06, ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 987/09, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. II. ÚS 1361/10, ze dne 18. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1273/10 a ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. III. ÚS 3359/11 a řadu dalších) - všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Stejně tak tento závěr plyne pro stěžovatele z velkého počtu z tohoto důvodu odmítnutých ústavních stížností, které k Ústavnímu soudu podal.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud však v obdobných případech opakovaného podávání takto vadných podání již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. I s ohledem na množství stěžovatelem podávaných podání Ústavní soud nereagoval na žádost o prodloužení lhůty k doplnění podání.
Z výše uvedených důvodů se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj