ECLI:CZ:US:2018:1.US.1850.18.1
sp. zn. I. ÚS 1850/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a v nepřítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., právně zastoupeného JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem se sídlem Československé armády 828/34, Praha 6, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 9 T 114/2017, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 6 To 414/2017, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 5. 2018, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
3. Dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Dle §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Ze serveru http://infosoud.justice.cz Ústavní soud zjistil, že jeho věc byla pravomocně skončena dne 18. 10. 2018. Stěžovatel poté podal podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona, jenž však ministr spravedlnosti odložil, o čemž informovalo stěžovatelova právního zástupce ministerstvo spravedlnosti dopisem ze dne 3. 5. 2018. Je zřejmé, že stěžovatel nesprávně považoval za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu §73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, právě podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona a v návaznosti na to za okamžik rozhodný z hlediska počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti až doručení shora uvedeného dopisu.
6. Podání podnětu ke stížnosti pro porušení zákona však dle ustálené judikatury Ústavního soudu procesním prostředkem ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ani ve smyslu §73 odst. 2 zákona o Ústavním soudu není, a tedy nemá vliv ani na splnění podmínek přípustnosti, ani na počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti [srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 124/93 ze dne 14. 12. 1993 (U 4/2 SbNU 203), nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17), usnesení sp. zn. II. ÚS 2949/07 ze dne 17. 9. 2008, usnesení sp. zn. II. ÚS 486/08 ze dne 5. 3. 2008, usnesení sp. zn. II. ÚS 402/08 ze dne 27. 2. 2008, usnesení sp. zn. II. ÚS 3271/07 ze dne 4. 2. 2008, usnesení sp. zn. II. ÚS 183/08 ze dne 30. 1. 2008 - pozn. všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná rovněž na serveru https://nalus.usoud.cz].
7. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti mimo to uvádí, že proti napadenému usnesení Městského soudu v Praze nepodal dovolání, neboť vady, jež namítá, jsou ryze skutkové povahy, tedy je nebylo možno subsumovat pod žádný z dovolacích důvodů dle §265b zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ("trestní řád"), ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však požaduje pro splnění podmínky přípustnosti dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu podání dovolání v trestních věcech tam, kde ústavní stížnost směřuje proti meritornímu rozhodnutí a proti rozhodnutím o opravných prostředcích proti němu [srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. 3. 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.]. V tomto stanovisku i ve své dřívější judikatuře Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ani řízení o dovolání v trestních věcech se nevymyká rámci pravidel spravedlivého procesu, proto dovolací námitky směřující proti porušení těchto pravidel jsou v zásadě Nejvyšším soudem přezkoumatelné. I pokud by pak Nejvyšší soud naplnění těchto námitek nesprávně nedovodil a dovolání odmítl, je v takových případech odsouzenému zachována možnost podat ústavní stížnost a lhůta dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se počítá od doručení odmítavého usnesení Nejvyššího soudu.
8. Jelikož stěžovatel dovolání nepodal, je jeho ústavní stížnost nepřípustná dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel netvrdil a neprokazoval žádný důvod dle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, pro nějž by výjimečně Ústavní soud i přes tuto skutečnost ústavní stížnost neodmítl pro nepřípustnost. Žádný takový důvod Ústavní soud nezjistil ani sua sponte.
9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítl pro nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu