ECLI:CZ:US:2018:1.US.1941.18.1
sp. zn. I. ÚS 1941/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miloše Langa, zastoupeného Mgr. Lenkou Bobaj Žváčkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Heršpická 800/6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2018 č. j. 70 Co 14/2018-464 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2017 č. j. 29 C 24/2012-457, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2017 č. j. 29 C 24/2012-457 bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Proti tomuto usnesení podal odvolání, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2018 č. j. 70 Co 14/2018-464 však bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.
2. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že v rámci řízení soud prvního stupně při jednáních opakovaně vyjádřil právní názor, že je nezbytně nutné nechat zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomika - stavebnictví, jelikož soud nemůže sám posoudit, které z činností realizovaných stěžovatelem na nemovitosti patřící původně Ing. Jiřímu Škamradovi (vedlejšímu účastníkovi řízení) lze vyhodnotit jako opravy a které jako úpravy ve smyslu občanského zákoníku. Z tohoto důvodu soud ustanovil soudního znalce a stěžovateli uložil povinnost k úhradě zálohy na náklady tohoto důkazu ve výši 2 000 Kč. Stěžovatel byl prý v tíživé životní situaci, ale podařilo se mu vypůjčit si od přátel a požadovanou částku uhradit. S ohledem na předpokládané budoucí náklady, které však již nebylo v silách stěžovatele hradit, podal si žádost o osvobození od soudních poplatků. Posléze došlo k ustanovení dalšího znalce, přičemž stěžovateli byla současně uložena povinnost uhradit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč (usnesením ze dne 24. 4. 2018). V mezidobí však došlo k rozhodnutí o nepřiznání osvobození stěžovatele od soudních poplatků. V důsledku nepřiznání osvobození od soudních poplatků tak stěžovatel bude ve sporu neúspěšný, jelikož není v jeho možnostech svá tvrzení prokázat jinou cestou. Obecné soudy dovodily, že stěžovatel neprokázal svou nemajetnost, a to prý jen s poukazem na to, že není evidován jakožto uchazeč o zaměstnání na úřadu práce. Tento závěr však stěžovatel považuje za absurdní. Stěžovatel se opakovaně informoval na úřadu práce o volných místech, přičemž mu nikdy žádné zaměstnání nebylo nabídnuto. Stěžovatel se tedy snažil najít zaměstnání sám, taktéž bez úspěchu. Na dávky státní sociální podpory žadatel nemá nárok, jelikož úřad práce pro jejich přiznání vyžaduje řádné bydliště. To však stěžovatel nemá a ani nemůže mít, pokud na zajištění bydlení nebude mít finanční prostředky.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud není součástí soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Z jeho ustálené judikatury plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace jsou při řešení konkrétního případu záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti, není možno považovat za jejich superrevizní instanci. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, že nebyl osvobozen od soudních poplatků. V případě takového rozhodnutí, které se netýká merita věci, ale jen otázky osvobození od soudních poplatků, platí výše uvedené tím spíše.
5. Ústavní soud shledal, že napadená usnesení soudů jsou v daném případě podrobně odůvodněna a vyplývá z nich jednoznačně, proč nebylo stěžovateli vyhověno v jeho žádosti. Zejména odvolací soud se námitkami stěžovatele dostatečně zabýval a řádně zvážil jeho situaci. Vyšel ze zásady, že osvobození od soudních poplatků odůvodňují poměry žadatele zejména tehdy, nemůže-li platit náklady soudního řízení bez ohrožení výživy vlastní a výživy osob, ke kterým má vyživovací povinnost. Soudy konstatovaly, že situace stěžovatele je jiná. Bylo sice zjištěno, že stěžovatel je nezaměstnaný, ale absenci příjmů ze zaměstnání nelze podle soudů brát jako důvod pro osvobození od soudních poplatků bez dalšího, a to zejména za situace, kdy stěžovatel neprokázal hodnověrným způsobem své majetkové poměry, ani z jakých prostředků uspokojuje své životní potřeby.
6. Lze proto konstatovat, že v předmětné věci bylo rozhodováno v souladu s ustanoveními hlavy páté Listiny základních práv a svobod a napadená usnesení obecných soudů jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti.
7. Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu