ECLI:CZ:US:2018:1.US.1955.18.1
sp. zn. I. ÚS 1955/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti PhDr. MgA. Tomáše Thona, Ph.D., zastoupeného JUDr. Jiřím Nykodýmem, advokátem, se sídlem 17. listopadu 230/19, Říčany, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. března 2018 č. j. 16 Co 26/2016-1641 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 12. října 2015 č. j. 6 C 87/2011-1289, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, podané k poštovní přepravě dne 4. června 2018 a doručené Ústavnímu soudu dne 5. června 2018, stěžovatel podle ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 Listiny.
2. Stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 12. října 2015 č. j. 6 C 87/2011-1289, kterým byla zamítnuta žaloba podaná stěžovatelem proti žalované Církevní konzervatoři Opava na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne 27. května 2011 daná stěžovateli, je neplatná. K odvolání podanému stěžovatelem Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. března 2018 č. j. 16 Co 26/2016-1641 napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v posuzovaném případě jde o situaci, kdy v rámci dovolání lze uplatnit jen část argumentace, mající současně povahu ústavněprávní argumentace. Zejména namítal, že porušení jeho práva na svobodnou volbu povolání založila soudem zvolená interpretace §52 písm. c) zákoníku práce, přičemž odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu, který vůbec neodpovídá provedeným důkazům, odchýlil se od ustálené praxe a zcela nekriticky převzal argumentaci zaměstnavatele.
4. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí ověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3), to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný.
6. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal.
7. V posuzované věci Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a stěžovatele poučil, že proti jeho rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Pokud tedy stěžovatel nesouhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu, bylo na místě, aby proti němu podal řádné dovolání, přičemž přípustnost dovolání je podle ustanovení §239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
9. Výjimka z principu subsidiarity ústavní stížnosti je založena v ustanovení §75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo a v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. V předmětné věci je napadeno rozhodnutí soudu odvolacího, kterým se řízení nekončí a proti němuž bylo možno podat dovolání. Ústavní soud nemá ani za to, že stížnost stěžovatele svým významem přesahuje jeho vlastní zájmy. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu citované ustanovení §75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu, jako výjimku z obecného principu, je třeba vykládat restriktivně a důvod k postupu podle tohoto ustanovení zde zjištěn nebyl.
10. Z veřejně dostupného výpisu z událostí v řízení Okresního soudu v Opavě, vedeného pod sp. zn. 6 C 87/2011, Ústavní soud ověřil, že v předmětné věci bylo dne 4. června 2018 podáno dovolání. Ústavní soud se proto námitkami vznesenými stěžovatelem, včetně zkoumání, zda v případě provedených organizačních změn došlo k vyloučení takového úkonu, který má diskriminační povahu, nezabýval, neboť řízení není dosud skončeno.
11. Z uvedených důvodů byla podaná ústavní stížnost shledána nepřípustnou ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a Ústavní soud ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj