ECLI:CZ:US:2018:1.US.2072.18.1
sp. zn. I. ÚS 2072/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. T., zastoupeného Mgr. Ondřejem Milatou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Stodolní 1293/3, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 17. 4. 2018 sp. zn. 3 ZN 4765/2017, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 10 odst. 1, 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, obvodního oddělení Mariánské Hory ze dne 23. 2. 2018 č. j. KRPT-187998-68/TČ-2017-070711. Uvedeným usnesením policejního orgánu byla odložena trestní věc spočívající v podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle §184 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měli dopustit Š. N. a M. C.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
Stěžovatel ústavní stížností napadá usnesení státní zástupkyně, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci, iniciované stěžovatelem jakožto poškozeným. Ústavní soud však zastává názor, že pro přípustnost takové ústavní stížnosti je nezbytné, aby stěžovatel vyčerpal rovněž účinné procesní prostředky existující uvnitř soustavy státních zastupitelství (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1565/14 či usnesení sp. zn. III. ÚS 2903/15).
Z citované judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v případech ochrany práva na účinné vyšetřování, proti jehož tvrzenému porušení stěžovatel fakticky brojí, je pro přípustnost ústavní stížnosti nutné vyčerpat jako účinný procesní prostředek ochrany práva i žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství. Žádost o výkon dohledu nejbližšího vyššího státního zastupitelství podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, je podle právního názoru Ústavního soudu obecně účinným opravným prostředkem pro osobu, která namítá závadný postup v šetření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byla obětí spáchaného trestného činu, a jako takovou je ji nutno vyčerpat před podáním ústavní stížnosti v souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Rozhodnutí o této žádosti stěžovatel nenapadá a z ústavní stížnosti není ani zřejmé, zda tento procesní prostředek vůbec využil. Jestliže se tak stalo, může stěžovatel proti tomuto rozhodnutí brojit ústavní stížností v budoucnu, za předpokladu splnění všech procesních podmínek podle zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud závěrem konstatuje, že ústavní stížnost nesplňuje nezbytnou procesní náležitost, tj. vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, tudíž se jí nemohl dále zabývat.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj