ECLI:CZ:US:2018:1.US.2238.18.1
sp. zn. I. ÚS 2238/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018 č. j. 30 Cdo 1673/2018-45 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2018 č. j. 30 Cdo 1674/2018-47, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 28. června 2018 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
2. Stěžovatel se žalobou domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti náhrady škody, zadostiučinění, náhrady za vzniklou zdravotní a majetkovou újmu a zaplacení 2 874 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu odmítl usnesením ze dne 27. prosince 2016 sp. zn. 22 C 305/2016. K odvolání, podanému stěžovatelem, Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. srpna 2017 č. j. 29 Co 298/2017-21 napadené usnesení potvrdil, když se ztotožnil se závěrem učiněným soudem prvního stupně, že podaná žaloba není projednatelná, neboť neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, z nichž by uplatněný nárok na zaplacení požadovaného peněžitého plnění vyplýval. Nelze tak dovodit, jaké konkrétní nároky na náhradu újmy stěžovatel uplatňuje, kromě nekonkrétního tvrzení, že mu újma měla být způsobena Ústavním soudem v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16. Proti rozhodnutí odvolacího soudu si stěžovatel podal dovolání. Soud prvního stupně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 22. listopadu 2017 č. j. 22 C 305/2016-28, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Stěžovatel na tuto výzvu reagoval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, která byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 2017 č. j. 22 C 305/2016-31, ve spojení s potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 18. ledna 2018 č. j. 29 Co 30/2018-36. Poté byl stěžovatel znovu soudem prvního stupně vyzván, asi si pro podané dovolání zvolil zástupcem advokáta, a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Na tuto výzvu stěžovatel znovu reagoval žádostí ze dne 3. dubna 2018 o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O ní soud prvního stupně nerozhodoval. Nejvyšší soud dovolací řízení usnesením napadeným ústavní stížností ze dne 29. května 2018 č. j. 30 Cdo 1673/2018-45 zastavil, neboť stěžovatel nebyl pro dovolací řízení řádně zastoupen advokátem.
3. Stěžovatel i proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2018 č. j. 29 Co 30/2018-36, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. prosince 2017 č. j. 22 C 305/2016-31, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, podal dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. května 2018 č. j. 30 Cdo 1674/2018-47, rovněž napadeným ústavní stížností, podané dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
4. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V předmětné věci ústavní stížnost stěžovatele náležitosti tohoto zákona nesplňovala. Stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§30 a §31 zákona o Ústavním soudu).
5. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek návrhu odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
6. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
7. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 3759/15, sp. zn. II. ÚS 292/16, sp. zn. II. ÚS 293/16, sp. zn. I. ÚS 879/16, sp. zn. II. ÚS 1616/16, sp. zn. I. ÚS 1778/16, sp. zn. II. ÚS 1779/16). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem o Ústavním soudu na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
8. Stěžovatel i nadále volí postup, kterým nesplňuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatele tak nesvědčí o jeho pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
9. Stejně jako ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 2127/16, sp. zn. II. ÚS 2506/16, sp. zn. II. ÚS 2997/16, sp. zn. II. ÚS 3787/16, sp. zn. III. ÚS 3875/16, sp. zn. II. ÚS 114/17, sp. zn. II. ÚS 302/17, sp. zn. IV. ÚS 303/17, sp. zn. III. ÚS 304/17, sp. zn. I. ÚS 712/17, sp. zn. III. ÚS 1057/17, sp. zn. III. ÚS 1358/17, III. ÚS 2425/17, IV. ÚS 2426/17, III. ÚS 335/18, II. ÚS 1872/18, III. ÚS 1878/18 jakož i v řadě dalších, se z výše uvedených důvodů Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2018
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj