ECLI:CZ:US:2018:1.US.2462.18.1
sp. zn. I. ÚS 2462/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem se sídlem Komenského 6/V, Dačice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. dubna 2018 č. j. 3 Ads 215/2017-25, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. června 2017 č. j. 55 Ad 11/2016-35 a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště České Budějovice, ze dne 15. srpna 2016 č. j. 690 130 1462/43091-ŘT, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 12. 6. 2017 č. j. 55 Ad 11/2016-35, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 8. 2016 č. j. 690 130 1462/43091-ŘT. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení jako správního orgánu prvního stupně ze dne 14. 4. 2016 č. j. X byl stěžovateli přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle §38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"). Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 4. 2018 č. j. 3 Ads 215/2017-25, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
2. Proti výše uvedeným rozhodnutím se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 7. 2018, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. l Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti, shodně jako v uplatněných opravných prostředcích, uvedl, že soudní řízení neprobíhalo spravedlivě, bylo porušeno právo na rovnost stran a fair proces, neboť nemohl navrhovat a předkládat důkazy (znalecký posudek z oboru neurologie). Vady napadených rozhodnutí stěžovatel spatřuje v nedostatečném zjištění jeho zdravotního stavu, zejména nezohlednění závažnosti jeho onemocnění. Brojí proti znaleckému posudku lékaře, který změnil stupeň invalidity. Soudy, jakož i správní orgán, opřely svá rozhodnutí o posudek, který trpí deficity co do obsahu, a navíc vzbuzuje pochybnosti o jeho úplnosti (absence pracovní rekomandace), celistvosti a přesvědčivosti. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí se nevypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které výslovně namítal, a své posudkové závěry náležitě neodůvodnila. Stěžovatel v chování správních orgánů spatřuje křivdu, když na jedné straně se říká, že se má a může rekvalifikovat a vzápětí Úřad práce České republiky vydá rozhodnutí ze dne 10. 7. 2017 č. j. JHB-488/2017-T, že se stěžovatel nezařazuje do evidence uchazečů o zaměstnání, tedy že jej vyřazuje z možnosti rekvalifikace. Stěžovatel se dovolává ochrany Ústavního soudu, neboť je v pevné víře, že právě jen Ústavní soud se zastává práv slabých a postižených.
4. Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je dle §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen advokátem; rovněž není nepřípustná podle §75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci dle čl. 30 odst. 1 Listiny je na případ stěžovatele aplikovatelné. Jak uvádí čl. 41 odst. 1 Listiny uvedeného práva se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které dané ustanovení provádějí. Práva v režimu čl. 41 odst. Listiny sice nejsou dána zcela k dispozici zákonodárci (typicky nesmí být popřena podstata a smysl práva dle čl. 4 odst. 4 Listiny), Ústavní soud je však při přezkumu zásahů do uvedených práv zdrženlivější.
6. V nyní posuzovaném případě stěžovatel dovozuje porušení ústavního práva na zabezpečení při nezpůsobilosti k práci na základě shodné argumentace, kterou již předkládal správním soudům. Ústavní soud tak musel posoudit, zda při výkladu právní úpravy orgány veřejné moci nepostupovaly nezákonně, když byl stěžovateli přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle §38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění a mohly tak porušit jeho ústavní právo na hmotné zabezpečení podle čl. 31 odst. 1 Listiny.
7. V závěrech rozhodnutí soudů však Ústavní soud žádnou vadu neshledal. Ústavní soud konstatuje, že správní soudy nemohly vykročit z ústavního rámce své rozhodovací činnosti, neboť zdravotnímu stavu a závažnosti onemocnění stěžovatele věnovaly mimořádnou pozornost. Soudy při posuzování nároku na invalidní důchod, tedy dávku podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, vycházejí při posuzování zákonnosti správních rozhodnutí z posudků příslušných posudkových orgánů dle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
8. Vedle rozhodnutí správních orgánů dvou stupňů byla věc stěžovatele posouzena krajským soudem a Nejvyšším správním soudem, přičemž středobodem posouzení byl právě jeho zdravotní stav a pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo označeno tzv. kraniotrauma pádem na hlavu, kdy dne 27. 8. 2015 došlo ke zlomenině kalvy a spodiny lebeční, subdurální a epidurální krvácení a vícečetná kontuzní ložiska mozku a zlomené obratle TH 12; stav po transpedikulární fixaci Th 11-12 a nedoslýchavost (ušní šelesty - tinnitus), podřazená pod kapitolu XV. oddílu A, položku 1, písm. c) přílohy k prováděcí vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), v platném znění. Všichni dospěli ke shodnému závěru, že stěžovatel ke dni vydání správního rozhodnutí nebyl invalidní ve druhém ani třetím stupni invalidity (pokles pracovní schopnosti stanoven ve výši 35 %).
9. Zdravotní stav stěžovatele byl předmětem opakovaného odborného posouzení, přičemž posudek, proti němuž se stěžovatel ohrazuje, byl toliko jedním z podkladů rozhodnutí soudů. Nejvyšší správní soud v této souvislosti konstatoval, že posudek vypracovaný posudkovými orgány Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště České Budějovice, ze dne 15. 5. 2017 obsahuje všechny obligatorní náležitosti vyžadované vyhláškou o posuzování invalidity
10. Ústavní soud nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že znalecký posudek je neúplný. Pracovní rekomandace, dle uvedení konkrétních pracovních pozic, které by vyšetřovaná osoba mohla zastávat, v posudku sice chybí, tato informace má však jen doplňkový charakter a její absence na přesvědčivost posudkových závěrů nemá žádný vliv. Zkoumaný posudek obsahuje uvedená doporučení další výdělečné činnosti stěžovatele, konkrétně se zde podává, že "posuzovaný muž je schopen dlouhodobě vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti" [dle §5 písm. a) bodu 1 vyhlášky a je schopen rekvalifikace dle §5 písm. b) vyhlášky].
11. Ústavní soud nemohl přisvědčit stěžovateli ohledně důvodnosti jeho námitek ve věci provedeného dokazování o nesprávném závěru, že mu byl přiznán jen první stupeň invalidity, protože zdravotní stav stěžovatele byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotní dokumentace (úplnost nezpochybnil ani stěžovatel) i s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Ústavní soud uzavírá, že Nejvyšší správní soud se ústavně konformním způsobem vypořádal s námitkou opakovaně uplatněnou i v ústavní stížnosti ohledně neúplnosti znaleckého posudku z důvodu absence pracovní rekomandace. Nejvyšší správní soud se s námitkami stěžovatele podrobně vypořádal, proto Ústavní soud dále v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku (bod 8 - 14).
12. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
Vladimír Sládeček v. r.
předseda senátu