ECLI:CZ:US:2018:1.US.2558.18.1
sp. zn. I. ÚS 2558/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Tomáše Berky, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Opletalova 1535/4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 5. 2016 č. j. 66 EXE 3267/2013-98, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2017 č. j. 39 Co 327/2016-172 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 č. j. 20 Cdo 4331/2017-232, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 27. 7. 2018 a doplněné podáním ze dne 15. 8. 2018 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí soudu prvního stupně, výroku I. a III. rozhodnutí soudu odvolacího, jakož i rozhodnutí dovolacího soudu. Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i jeho vlastnického práva.
Ze spisového materiálu vyplývá, že exekučním titulem v projednávané věci je rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2011 č. j. 37 C 21/2009-130, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 4. 2013 č. j. 3 Co 67/2012-177. Městský soud v Praze rozhodl, že žalovaný Tomáš Berka je povinen do 15 dnů od právní moci doručit žalobci Ing. Ivanu Jakabovičovi vlastnoručně podepsaný dopis s omluvou (ve stanoveném znění). Městský soud také rozhodl, že stěžovatel je povinen do 15 dnů od právní moci na své náklady a po dobu jednoho roku uveřejnit v inzertní sekci internetového portálu www.seznam.cz omluvu s obdobným obsahem specifikovaným v rozsudku. Dále Městský soud rozhodl o povinnosti stěžovatele zaplatit jako finanční satisfakci žalobci 10 000 Kč; žalobu o zaplacení dalších 90 000 Kč zamítl.
Obvodní soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí zamítl návrh stěžovatele na částečné zastavení exekuce. Konstatoval, že text omluvy zaslaný oprávněnému neodpovídá znění exekučního titulu a obsahuje chyby. Dospěl též k závěru, že exekuční titul je vykonatelný i v té části, v níž stěžovateli ukládá povinnost uveřejnit omluvu v inzertní sekci internetového portálu www.seznam.cz. Žádná taková sekce sice podle zjištění soudu neexistuje, avšak omluvu je možné uveřejnit na některém z řady inzertních serverů provozovaných stejnou společností, a to přesto, že exekuční titul žádný konkrétní internetový server výslovně neuvádí. Obvodní soud tedy dospěl k závěru, že exekuční povinnost nebyla splněna.
Městský soud v Praze napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce k vymožení povinnosti doručit oprávněnému vlastnoručně podepsaný dopis výše uvedeného znění zrušil a řízení v této části zastavil (výrok I.). Odvolací soud dále usnesení obvodního soudu ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce k vymožení povinnosti uveřejnit v inzertní sekci internetového portálu www.seznam.cz omluvu stanoveného znění změnil tak, že se exekuce v této části zastavuje (výrok II.). Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce před soudy obou stupňů (výrok III.), a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů výrokem II. částečně zastavené exekuce. Rozhodnutí odůvodnil tím, že v odvolacím řízení došlo ke změně skutkového stavu, když oprávněný dne 14. 11. 2016 převzal nově zaslanou omluvu povinného. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuci již nelze zastavit, neboť exekuce jejím provedením zanikla. Proto rozhodl tak, že usnesení v napadeném rozsahu zrušil a řízení o návrhu na zastavení exekuce zastavil.
Pokud jde o omluvu, která měla být uveřejněna v inzertní sekci internetového portálu www.seznam.cz, odvolací soud oproti soudu prvního stupně konstatoval, že neexistuje-li v titulu označená inzertní sekce na daném portálu, nelze exekuci v této části vykonat. Po stěžovateli tak nelze žádat uveřejnění omluvy jinde, než mu bylo uloženo titulem. Z tohoto důvodu v tomto rozsahu usnesení soudu prvního stupně změnil a exekuci zastavil.
Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle §243f odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud konstatoval, že odvolací soud nevyhověl návrhu stěžovatele na zastavení exekuce, ale na základě jím nově zaslaného omluvného dopisu zrušil výrok soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu stěžovatele na zastavení exekuce a zastavil řízení o zastavení exekuce pro nedostatek podmínky probíhajícího exekučního řízení. Takovým rozhodnutím objektivně vzato nebyla stěžovateli způsobena žádná újma na jeho právech, která by byla odstranitelná tím, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť exekuce v této části nemůže být vedena, když uložená povinnost byla splněna. Stěžovatel tak není subjektivně oprávněn k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rozebírá okolnosti obsahu a zaslání omluvy oprávněnému. Tvrdí, že soud prvního stupně přistoupil k této části vymáhané povinnosti formalisticky, když jeho návrh na zastavení exekuce zamítl pouze proto, že text omluvy obsahoval nepřesnosti a písařské chyby. Stěžovatel nesouhlasí ani se závěry odvolacího soudu a opětovně namítá, že v případě jediné písařské chyby lze těžko mluvit o změně textu a významu omluvy a dovodit tak nesplnění povinnosti doručit tuto omluvu oprávněnému. Pokud jde o rozhodnutí dovolacího soudu, stěžovatel tvrdí, že s jeho závěrem nelze souhlasit, neboť podle názoru stěžovatele, který zastával a prokazoval celé řízení, byla jeho povinnost doručit oprávněnému vlastnoručně podepsaný dopis splněna ještě před podáním exekučního návrhu.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh podaný po stanovené lhůtě, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů přísluší ostatním soudům. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) je do rozhodovací činnosti soudů oprávněn zasahovat jen tehdy, pokud nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
Pokud jde o napadené usnesení dovolacího soudu, Ústavní soud konstatuje, že závěru soudu, že stěžovatel není oprávněn podat dovolání, nelze z ústavněprávního hlediska co vytknout, neboť se jedná o adekvátní aplikaci podústavního práva, která byla náležitě a logicky odůvodněna. Ústavní soud tak v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o napadená rozhodnutí obvodního a městského soudu, dospěl Ústavní soud k závěru, že v této části je ústavní stížnost opožděná. V případech, kdy zákon opravný prostředek nepřipouští, není možno dovolání považovat za procesní prostředek, který zákon k ochraně základních práv a svobod poskytuje. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu druhého stupně v takových případech plyne od doručení tohoto rozhodnutí, nikoliv od doručení rozhodnutí dovolacího soudu podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu.
Stěžovatel ústavní stížnost podal dne 27. 7. 2018, lhůta dvou měsíců pro podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského a okresního soudu tedy zjevně zachována nebyla. To lze mj. nepřímo dovodit ze dne rozhodnutí Nejvyššího soudu (24. 4. 2018).
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh opožděný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. září 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu