ECLI:CZ:US:2018:1.US.2666.18.1
sp. zn. I. ÚS 2666/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, zastoupeného Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018 č. j. 4 Tdo 161/2018-30, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017 sp. zn. 7 To 216/2017 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 4. 2017 sp. zn. 30 T 23/2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se s odvoláním na čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým byl uznán vinným ze spáchání zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, jakož i zrušení usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Posledním opravným prostředkem ve věci stěžovatele bylo dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 2. 2018. Na základě výzvy Ústavního soudu právní zástupce stěžovatele Ústavnímu soudu sdělil, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo doručeno dne 1. 6. 2018, "ovšem došlo k chybnému vyznačení doby doručení v systému advokáta. Z těchto důvodů byla ústavní stížnost podána opožděně.".
Ústavní stížnost byla datovou zprávou odeslána dne 6. 8. 2018. I kdyby tedy bylo usnesení Nejvyššího soudu doručeno dne 1. 6. 2018, je zjevné, že ústavní stížnost byla podána až po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. října 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj