ECLI:CZ:US:2018:1.US.2895.18.1
sp. zn. I. ÚS 2895/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Lenky Vrábelové, zastoupené Mgr. Evou Schrammovou, advokátkou se sídlem Ruská 75, Praha 10, proti rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 19. července 2018 č. j. 38180-38/2018-640000-4, rozhodnutí Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 19. července 2018 č. j. 38180-35/2018-640000-4 a exekučního příkazu Celního úřadu pro Zlínský kraj ze dne 27. června 2018 č. 1864001105/4 č. j. 38180-7/2018-640000-42, spojené s návrhem na zrušení §708 až §710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §185 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, §143 ve znění č. 40/1964 Sb. a dalších s těmito souvisejících, které nařizují zákonný režim společného jmění manželů, a návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se s odvoláním na porušení jejích základních práv podle čl. 10 odst. 2 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina "), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 7 a čl. 17 Listiny základních práv Evropské unie, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Současně navrhla, aby Ústavní soud zrušil ustanovení §708 až 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §185 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, §143 "ve znění č. 40/1964 Sb., a dalších s těmito souvisejících, které nařizují zákonný režim společného jmění manželů", a aby odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že exekučním příkazem Celního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen "celní úřad") ze dne 27. 6. 2018 č. 1864001105/4 č. j. 38180-7/2018-640000-42 byla podle §178 odst. 1 a odst. 5 písm. b) a §190 daňového řádu nařízena daňová exekuce přikázáním pohledávky z účtu stěžovatelky jako manželky dlužníka u poskytovatele platebních služeb. Námitka stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozhodnutím celního úřadu ze dne 19. 7. 2018 č. j. 38180-35/2018-640000-4. Dalším jeho rozhodnutím z téhož dne č. j. 38180-38/2018-640000-4 byl zamítnut návrh na zastavení uvedené daňové exekuce.
K daňové exekuci na peněžní prostředky stěžovatelky došlo v souvislosti s žádostí o poskytnutí mezinárodní pomoci ze strany České republiky při vymáhání cla, jež bylo manželu stěžovatelky vyměřeno ve Spolkové republice Německo. Stěžovatelka zastává názor, že k vyměření došlo bez toho, aby k tomu existoval věcný důvod. Německé celní úřady měly postupovat v rozporu s tamním celním kodexem. Nadto stěžovatelka zpochybňuje zákonnou úpravu společného jmění manželů jako protiústavní "přežitek" nerovnosti mezi mužem a ženou, o nějž se nemohou opírat rozhodnutí celního úřadu.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na uvážení. Ústavní stížnost tedy může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje k ochraně práva.
V dané věci stěžovatelka brojí ústavní stížností proti rozhodnutím celního úřadu, aniž by vyčerpala procesní prostředky, které jí za účelem realizace jejího práva na soudní ochranu proti rozhodnutím orgánů veřejné správy ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny stanoví zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Pakliže má stěžovatelka za to, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, měla podat žalobu podle §65 odst. 1 s. ř. s., čímž by dosáhla soudního přezkumu napadených rozhodnutí ve správním soudnictví. I kdyby tak přitom učinila, ústavní stížnost by byla přípustná teprve tehdy, směřovala-li by proti rozhodnutí soudu o posledním procesním prostředku, který měla stěžovatelka k dispozici. Žádné takovéto rozhodnutí ale ústavní stížností napadeno není.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Návrh na zrušení §708 až 710 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a §185 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, §143 "ve znění č. 40/1964 Sb., a dalších s těmito souvisejících, které nařizují zákonný režim společného jmění manželů", je svou povahou návrhem akcesorickým a podle ustálené judikatury Ústavního soudu proto sdílí právní osud ústavní stížnosti. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí již Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť odmítnutím ústavní stížnosti se tento návrh stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. září 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu