ECLI:CZ:US:2018:1.US.2973.18.1
sp. zn. I. ÚS 2973/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele M. B., zastoupeného doc. JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem L. Podéště 1883/5, Ostrava - Poruba, proti příkazu k odnětí věcí vydanému Policií České republiky, Městským ředitelstvím policie Ostrava, obvodním oddělením Poruba 2 dne 10. 7. 2018 pod č. j. KRPT-101989-33/TČ-2018-070721, opatření Okresního státního zastupitelství v Ostravě sp. zn. 12 ZN 4296/2018 ze dne 9. 7. 2018 a o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 9. 2018, domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví označeného příkazu policejního orgánu k odnětí věcí a opatření státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jímž byl dle ustanovení §79 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, udělen předchozí souhlas k vydání tohoto příkazu. Stěžovatel tvrdí, že zmíněnými rozhodnutími došlo k nepřípustnému omezení jeho vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, v souladu s nimiž lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem. K ústavní stížnosti stěžovatel současně připojil žádost o odložení vykonatelnosti napadeného příkazu policejního orgánu.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavním pořádkem zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. Tato se jednak odráží v požadavku vyčerpání všech prostředků před jednotlivými orgány veřejné moci, jež právní řád jednotlivci poskytuje, což nachází výraz v institutu nepřípustnosti ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vedle toho má princip subsidiarity i dimenzi materiální, z níž plyne, že důvodem subsidiarity jsou samotné kompetence Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), tedy orgánu, který poskytuje ochranu základním právům jednotlivce teprve tehdy, kdy náprava před orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
V návaznosti na výše uvedené je nutno poukázat na procesní prostředek, který stěžovateli k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, totiž na dozorové oprávnění státního zástupce nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení zakotvené v §174 odst. 2 písm. e) trestního řádu, jemuž primárně přísluší se zabývat námitkami stěžovatele směřovanými proti příkazu policejního orgánu k odnětí věcí (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 36/13 ze dne 11. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 32/13 ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. III. ÚS 2928/13 ze dne 4. 12. 2013 či sp. zn. IV. ÚS 2926/13 ze dne 16. 12. 2013, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že napadený příkaz byl vydán s předchozím souhlasem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Není totiž vyloučeno, že státní zástupkyně po seznámení se s argumentací stěžovatele své předchozí stanovisko přehodnotí.
Pokud by stěžovatel nebyl spokojen s prováděným dozorem, může dále vyzvat bezprostředně vyšší státní zastupitelství k odstranění závad v postupu státního zástupce a žádat, aby vykonalo dohled nad postupem nejblíže nižšího státního zastupitelství (§12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů).
Teprve po vyčerpání těchto prostředků k ochraně svých práv a za situace, kdy by stěžovatel nadále trval na tom, že orgány činné v trestním řízení zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod, bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost.
Jelikož stěžovatel naznačených dispozic dosud nevyužil, z ústavní stížnosti se alespoň nepodává opak, postupoval Ústavní soud dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl jako nepřípustný ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona.
Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného příkazu se Ústavní soud samostatně nezabýval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2018
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj