ECLI:CZ:US:2018:1.US.3192.18.1
sp. zn. I. ÚS 3192/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Davida Uhlíře o ústavní stížnosti V. J., zastoupeného JUDr. Evou Benešovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Ježkova 14, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 10. 7. 2018 č. j. 14 To 193/2018-79 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 6. 2018 č. j. 18 Nt 907/2018-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu a o tom, že se vazba nenahrazuje dohledem probačního úředníka. Dále navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel namítá, že státní zástupce podal dne 2. 1. 2018 u Okresního soudu v Českých Budějovicích návrh na prodloužení jeho vazby, přičemž v této době ještě nebylo pravomocné předešlé vazební rozhodnutí ze dne 28. 12. 2017, neboť stěžovatel proti němu podal stížnost, o níž ještě nebylo rozhodnuto. Stěžovatel je přesvědčen, že Okresní soud v Českých Budějovicích měl uvedený návrh státního zástupce předložit k rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích, který jediný byl podle §72 odst. 4 trestního řádu příslušný o ní rozhodnout. Jelikož však o návrhu státního zástupce rozhodl přímo Okresní soud v Českých Budějovicích, došlo tím podle jeho názoru k tomu, že o vazbě rozhodl nepříslušný soud. Stěžovatel dále brojí proti interpretaci ustanovení §72 odst. 4 trestního řádu, kterou v napadeném usnesení předložil Krajský soud v Českých Budějovicích a podle které se toto ustanovení nevztahuje na případy, kdy k rozhodování o vazbě dochází v přípravném řízení.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud považuje za nezbytné nejprve odkázat na svou konstantní judikaturu, z níž jasně vyplývá, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) nepředstavuje další instancí v systému trestního soudnictví. Posuzování konkrétních okolností každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží trestním soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy). O porušení práva na spravedlivý (řádný) proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze hovořit jen tehdy, dopustí-li se trestní soudy svévolné aplikace norem podústavního práva, jíž schází smysluplné odůvodnění, např. v případě existence extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených právních závěrů v jejich rozhodnutí (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 74/02 či I. ÚS 3523/11).
Argumentace stěžovatele směřuje výhradně proti tomu, že o návrhu státního zástupce na prodloužení vazby ze dne 2. 1. 2018 rozhodl v rozporu s §72 odst. 4 trestního řádu Okresní soud v Českých Budějovicích a nikoli Krajský soud v Českých Budějovicích, jenž v téže době rozhodoval o stížnosti proti předchozímu vazebnímu rozhodnutí. Ústavní soud však považuje tuto argumentaci za irelevantní, neboť se netýká napadených usnesení.
O uvedeném návrhu státního zástupce na prodloužení vazby stěžovatele rozhodl Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 17. 1. 2018 č. j. 18 Nt 1351/2018-7, přičemž tímto usnesením bylo (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích sp zn. 14 To 30/2018) rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě. Toto usnesení nabylo právní moci dne 29. 1. 2018.
Následně bylo usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 18 Nt 904/2018-22 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 14 To 120/2018-43 rozhodnuto o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby a o jeho ponechání ve vazbě. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 30. 4. 2018.
Ústavní stížností napadená usnesení byla vydána až na základě žádosti stěžovatele o propuštění z vazby ze dne 17. 5. 2018. Těmto rozhodnutím tedy předcházela dvě rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě, přičemž jeho argumentace směřuje proti prvnímu z nich. Jestliže by Ústavní soud tuto argumentaci akceptoval, fakticky by tím připustil obcházení zákonné dvouměsíční lhůty k podání ústavní stížnosti, která vyplývá z §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavnímu soudu tedy nezbývá než konstatovat, že otázka příslušnosti soudu k rozhodování o návrhu státního zástupce na prodloužení vazby ze dne 2. 1. 2018 nemůže mít žádný vliv na ústavnost napadených usnesení.
Ústavní soud pro úplnost dodává, že odkazuje-li stěžovatel na závěry obsažené v nálezu sp. zn. IV. ÚS 757/2000, jedná se o jinou situaci. V této věci byla totiž ústavní stížností napadena jak rozhodnutí trestních soudů o prodloužení vazby, tak rozhodnutí o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění na svobodu. V nyní posuzované věci však rozhodnutí o ponechání stěžovatele ve vazbě, které stěžovatel považuje za vadné, ústavní stížností napadeno nebylo, resp. ani napadeno být nemohlo vzhledem k uplynutí výše zmíněné zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2018
JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.
předseda senátu