ECLI:CZ:US:2018:1.US.3327.18.1
sp. zn. I. ÚS 3327/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. Petera Majeríka, zastoupeného JUDr. Karlem Vrzáněm, advokátem se sídlem Praha 6, Dejvická 46, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018 č. j. 70 Co 88/2018-617, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017 č. j. 70 Co 135/2017-375, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017 č. j. 70 Co 278/2017-466, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 12. 2017 č. j. 9 C 64/2014-573, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 3. 2017 č. j. 9 C 64/2014-348 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 6. 2017 č. j. 9 C 64/2014-398, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 95 Ústavy a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. V ústavní stížnosti uvedl, že současně s ústavní stížností podává též dovolání proti usnesení Městskému soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018 č. j. 70 Co 88/2018-617.
Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.
V projednávané věci je posledním procesním prostředkem, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, dovolání. Ústavní soud uvádí, že pojem "vyčerpání" ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom znamená nejen uplatnění příslušného procesního prostředku, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. Pakliže je přípustný opravný prostředek následně řádně podán, je nezbytné napadnout ústavní stížností také na jeho základě vydané rozhodnutí. Odůvodňuje to skutečnost, že k případné nápravě zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod nemůže dojít tak, že by z řízení o ústavní stížnosti a z přezkumu Ústavním soudem bylo vyňato právě rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2018
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj