ECLI:CZ:US:2018:1.US.355.18.1
sp. zn. I. ÚS 355/18
Nález
Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře - ze dne 27. března 2018 sp. zn. I. ÚS 355/18 ve věci ústavní stížnosti Bc. Nikol Krčkové, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, se sídlem Polská 4, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení.
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
II. Uvedené rozhodnutí se proto ruší.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavní stížností, podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o její kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 30 Af 46/2016-69 ze dne 21. listopadu 2016. V odůvodnění kasační soud konstatoval, že přípisem ze dne 13. prosince 2017, který byl doručen do datové schránky jejího právního zástupce dne 15. prosince 2017, vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto přípisu. Jelikož stěžovatelka soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatila, Nejvyšší správní soud s odkazem na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, rozhodl, jak je shora uvedeno.
2. Stěžovatelka má za to, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Je přesvědčena, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro zastavení řízení, resp. k jeho zastavení došlo omylem, což opírá o skutečnost, že výzva k zaplacení soudního poplatku se do její dispozice nikdy nedostala. Dne 15. prosince 2017 do datové schránky jejího právního zástupce Nejvyšší správní soud doručil toliko žádost o předložení spisu, která byla adresována Krajskému soudu v Plzni. Nejvyšší správní soud po upozornění, kterého se mu dostalo od jejího právního zástupce, tuto chybu sám uznal s tím, že náprava cestou opravných prostředků není, s výjimkou ústavní stížnosti, možná.
3. Stěžovatelka dále v souladu s §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že již dříve byl v předmětné věci, s ohledem na hrozbu vzniku vážné újmy na jejím majetku v důsledku nařízené daňové exekuce, přiznán odkladný účinek žalobě, kterou směřovala ke Krajskému soudu v Plzni. Dokud není právně najisto postaveno, zda postupem Nejvyššího správního soudu došlo k ústavněprávnímu zásahu do jejích práv, je dle stěžovatelky namístě odkladný účinek kasačním soudem vydanému usnesení přiznat.
II.
4. K výzvě Ústavního soudu se k podané ústavní stížnosti vyjádřil účastník řízení Nejvyšší správní soud. Poukázal přitom na obsah svého spisu, který svědčí o tom, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti jsou pravdivá. Výzva k zaplacení soudního poplatku nebyla zástupci stěžovatelky řádně doručena, jak vyplývá z doručenky připojené k této výzvě. Nedopatřením byla zástupci stěžovatelky doručena žádost o spis na č. l. 15 soudního spisu, adresovaná Krajskému soudu v Plzni. Podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku tak nebyly dány. Nejvyšší správní soud proto navrhl ústavní stížnosti jako důvodné vyhovět. Dodal, že se stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce omluvil, a vyslovil lítost, že jeho omyl nezbývá než řešit nálezem Ústavního soudu.
III.
5. Ústavní soud, jsa vázán hranicemi svých pravomocí dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, není soudem nadřízeným soudům obecným, a proto mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost či správnost jejich rozhodnutí. Uvedená zásada však nemůže zastínit jeho oprávnění (a současně povinnost) zjišťovat, zda těmito rozhodnutími nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
6. V mezích takto limitovaného přezkumu Ústavní soud posoudil napadený soudní akt a příslušný spisový materiál, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
7. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. [srov. nález sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. června 2007 (N 108/45 SbNU 459)]. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu založený "na věcně nesprávných argumentech".
8. Obdobné se prosazuje i v dané věci, v níž Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky z té příčiny, že stěžovatelka ve stanovené lhůtě nezaplatila soudní poplatek. Vycházel z marného uplynutí lhůty podle výzvy soudu ze dne 13. prosince 2017, avšak přehlédl, že uvedená výzva nebyla stěžovatelce nikdy doručena, což znamenalo, že lhůta k zaplacení soudního poplatku ve smyslu §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nepočala běžet. Tento omyl je zjevný ze spisové dokumentace a sám Nejvyšší správní soud jej uznal a navrhl zrušení svého usnesení.
9. Ústavnímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že Nejvyšší správní soud svým postupem, jímž neodůvodněně zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatelky, znemožnil jí realizaci jejího základního práva na řádný soudní proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, který zaručuje každému možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Současně porušil i čl. 36 odst. 2 Listiny, dle něhož každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.
10. Ve světle výše řečeného Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl předložené ústavní stížnosti a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Afs 395/2017-22 ze dne 10. ledna 2018 podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Ústavní soud takto rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu).
11. Návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí se Ústavní soud samostatně nezabýval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.