ECLI:CZ:US:2018:1.US.3675.18.1
sp. zn. I. ÚS 3675/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudceVladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Jana S. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Jarmilou Pospíšilovou, advokátkou sídlem Havlíčkova 22, Prostějov, proti usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. srpna 2018 č. j. 0 Ntm 1352/2018-17, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2018, sp. zn. 3 To 301/2018, za účasti Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů, jímž dle jeho tvrzení došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva dle čl. 1, čl. 8 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Prostějově, soud pro mládež, vzal napadeným usnesením stěžovatele do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. a), b) a c) tr. řádu a nepřijal slib stěžovatele podle §73 odst. 1 tr. řádu. Uvedl dále, od kterého okamžiku se doba trvání vazby počítá. Proti usnesení podal stížnost stěžovatel a jeho otec.
3. Krajský soud v Brně, soud pro mládež, druhým napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvého stupně zrušil a nově rozhodl shodně jako soud prvého stupně pouze s tím rozdílem, že i do výroku o vzetí do vazby doplil odkaz na ustanovení §46 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže a ve výroku neuvedl údaj o počátku doby trvání vazby.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Mladistvý stěžovatel napadeným usnesením vytýká, že se dostatečně nezabývala otázkou, zda jsou dány důvody vazby či zda jejího účelu nelze dosáhnout jinak. Prostřednictvím advokátky zdůrazňuje, že je handicapovaný, téměř neslyšící, psychicky nemocný, což údajně dokládal lékařskými zprávami. Soud se s nimi však nijak nevypořádal. Stěžovatel tvrdí, že je závislý na péči svých rodičů, sám se v realitě orientuje jen s jejich pomocí. Stížnostní soud však výchovné prostředí stěžovatele i jeho osobu zhodnotil velmi negativně bez toho, aby pro to měl ve spise podklad. Tím údajně nepřípustně předjímá jeho vinu. Naopak ze spisu vyplývá, že se rodiče o syna starají, spolupracují se školou i s odbornými lékaři.
5. Stěžovatel tvrdí, že omezení, která vazba přináší, těžce nese, dobře je nechápe, což mu způsobuje psychické útrapy. Je u něj zvýšené riziko sebepoškození či sebevraždy, což soudu doložil.
6. Soud se měl blíže zabývat možnostmi, jakými by bylo možné vazbu nahradit např. slibem nebo dohledem probačního úředníka.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. V dané souvislosti, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení stěžovatelovy svobody vazbou, jmenovitě rozhodování podle §67 a §68 tr. řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou základních práv a svobod, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces).
9. Obecně (a dále) platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení §67 písm. c) tr. řádu. Ústavnímu soudu do této působnosti obecných soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu obecně nepřísluší podávat výklad podústavního práva. Jeho možnosti jsou pak specificky zúženy v režimu tzv. diskrece, jenž se právě v dané věci prosazuje; důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry nutně ignorují předvídatelné judikatorní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole.
10. V předmětné věci však pochybnosti není; byla-li pro napadené rozhodnutí určující zejména opakovanost a brutalita útoků. Stěžovatel se měl provinění vraždy dopustit pouhých jedenáct dnů po předchozím závažném násilném jednání, pro nějž státní zástupce rovněž navrhoval vzetí do vazby. Ze zadržení byl však tehdy stěžovatel propuštěn za současného stanovení dohledu probačního úředníka jako náhrady za vazbu. Trestní stíhání pro předchozí skutek stále probíhá. Uvedení údajů o tendenci pachatele řešit konflikty násilným jednáním i jeho narůstající agresivita a zákeřnost patří ke zhodnocení skutečností, které má soud povinnost při rozhodování o vazbě posoudit. Zcela jistě je nelze považovat za předjímání viny z nyní posuzovaného skutku, jak naznačuje stěžovatel. Uplatnění zásady presumpce neviny a z ní vyvozené zásady in dubio pro reo je namístě především v hlavním líčení.
11. Napadená rozhodnutí splňují dle Ústavního soudu všechny požadavky, které jsou na ně z pohledu zákonnosti i ústavnosti kladeny. Obecné soudy podrobně a přesvědčivě vyložily, na základě jakých skutečností shledaly ve stěžovatelově případě důvody pro naplnění vazby podle §67 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stížnostní soud se vyjádřil i ke zdravotním komplikacím, které stěžovatel i jeho rodinní příslušníci uvedli, které však nejsou překážkou jeho vazebnímu stíhání. Stěžovatel byl povinen se podrobit preventivní vstupní lékařské prohlídce. Osobě umístěné ve vazbě jsou zdravotní služby v zákonném rozsahu s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu vazby poskytovány.
12. Nepochybně tak nelze soudům vytýkat, že se v otázce odhadu nebezpečí naplnění vazebního důvodu podle §67 tr. řádu ve spojení s ustanovením §46 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, v účinném znění, dopustily excesu či svévole.
13. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu