ECLI:CZ:US:2018:1.US.3879.17.1
sp. zn. I. ÚS 3879/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Kamaryta, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, se sídlem v Praze, Opletalova 1535/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017 sp. zn. 20 Cdo 3760/2017 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2017 sp. zn. 17 Co 90/2016, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Exekutorského úřadu v Přerově, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 11. 12. 2017 se stěžovatel s odkazem na údajné porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90, 95 a 96 Ústavy domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí obecných soudů. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2017 sp. zn. 17 Co 90/2016 bylo ve věci exekuce oprávněné společnosti AB 4 B.V., spol. s r. o., proti povinné Květoslavě Krásové, dříve Kamarytové, za účasti jejího bývalého manžela (stěžovatele) potvrzeno usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu v Přerově ze dne 4. 12. 2015 č.j. 103 Ex 62291/14-134 o určení ceny nemovitosti v exekuci. Exekutor rozhodl tak, že příslušenství nemovité věci, které se exekuce týká, nebylo zjištěno a výsledná cena nemovitosti je 2 130 000 Kč. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017 sp. zn. 20 Cdo 3760/2017 bylo poté odmítnuto dovolání stěžovatele proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze, a to především proto, že stěžovatel jako dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
2.Stěžovatel v podrobné ústavní stížnosti polemizuje se závěry soudů, kterými odůvodnily svá rozhodnutí. Uvedl přitom zejména, že jeho manželství bylo rozvedeno v roce 2015; manželka prý před rozvodem záměrně předlužila společné jmění manželů a následně opustila domácnost. Pohledávku vůči jeho bývalé manželce uplatnila též společnost AB 4 B.V., spol. s r. o. prostřednictvím Exekutorského úřadu Přerov. Hlavním aktivem společného jmění manželů je dům, jenž však stojí na pozemku třetí osoby (matky stěžovatele), která prý do výstavby dané nemovitosti investovala cca 1,8 miliónu Kč formou darovací smlouvy (nikoliv do společného jmění manželů) a zřízením veškerých inženýrských sítí, které zůstaly v jejím majetku. Exekutorský úřad v Přerově nechal pro účely dražby na předmětnou nemovitost zpracovat posudek, týkající se ceny nemovitosti. Přestože stěžovatel namítal, že dům stojí na cizím pozemku a rovněž veškeré inženýrské sítě jsou v majetku třetí osoby, reagoval soudní znalec najatý exekutorem tak, že snížil odhadovanou cenu nemovitosti o pouhých 20 000 Kč a dospěl k výsledné částce 2 130 000 Kč. Podle názoru stěžovatele měl Krajský soud v Praze, rozhodující o odvolání stěžovatele, řízení přerušit, jelikož v daném případě je vlastnický podíl stěžovatele, jeho bývalé manželky a třetích osob řešen v rámci vypořádání společného jmění manželů. To však neučinil a rozhodl, jak výše uvedeno. Nejvyšší soud potom nejen že neodložil vykonatelnost tohoto rozhodnutí, jak stěžovatel požadoval, ale dovolání zcela odmítl. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by neuvedl, v čem spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání a že by napadal pouhé hodnocení důkazů, jak uvedl Nejvyšší soud. Souhlasil pouze s větou z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, když tento konstatoval, že "zpochybňuje-li dovolatel samotný rozsah společného jmění menželů a namítá vnosy či dary, pak jde o námitky, které mají svoji relevanci v jiném řízení než v exekučním"; podle stěžovatele totiž Krajský soud v Praze řešil v napadeném řízení otázky, které mu nepřislušely a měl řízení přerušit.
3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4.Ústavní soud zde odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů. Usnesení obecných soudů jsou v daném případě dostatečně odůvodněná a zejména odvolací soud se námitkami stěžovatele podrobně a věci přiléhajícím způsobem zabýval. Soud uvedl, že pokud stěžovatel založil své odvolání na tvrzení, že znalcem stanovená cena neodpovídá skutečnosti (musí mít prý nižší cenu, jelikož jde o dům na cizím pozemku, ke kterému nenáleží inženýrské sítě), jeho námitky byly v řízení vyvráceny. Soud se pečlivě zabýval okolnostmi vypracování příslušného znaleckého posudku a vyslechl zástupce Oceňovací a znalecké kanceláře, s. r. o. Konstatoval, že umístění stavby na cizím pozemku a absence vlastnictví přípojek sítí k objektu sice na cenu nemovitosti působí negativně, neznamená to však, že by šlo o věc bezcennou či s maximálně sníženou hodnotou. Připomenul také, že stanovená hodnota nemovitosti slouží pouze pro nastavení vyvolávací ceny v dražbě, přičemž cenu, za kterou bude nemovitost nakonec prodána, stanoví souběh zájmu dražitelů a konečné výše jejich příhozů. Ani Nejvyšší soud nepochybil, když v napadeném usnesení uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř., a že napadením hodnocení důkazů není uplatněn žádný dovolací důvod. Tyto právní závěry jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů (čl. 82 Ústavy) a nevykazují žádné znaky protiústavnosti. Stěžovatel sice zastává v dané věci opačný právní názor, to však kasaci napadených usnesení neodůvodňuje. Rozsah práva na spravedlivý proces nelze vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení podle subjektivních představ jedné strany. Znovu nutno zopakovat, že Ústavní soud není žádnou odvolací instancí, ani není oprávněn soudní řízení, které proběhlo formálně i materiálně v souladu s ústavními předpisy, podrobně přezkoumávat.
5.Ústavní stížnost byla tedy odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2018
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu