ECLI:CZ:US:2018:1.US.4020.17.1
sp. zn. I. ÚS 4020/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Tomáše Lichovníka (jako soudce zpravodaje) z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Pavly Fučíkové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu v Ostravě, se sídlem Slévárenská 410/14, Ostrava - Mariánské Hory, zastoupené Mgr. Jakubem Vepřkem, advokátem, AK se sídlem Tyršova 1714/27, Ostrava - Moravská Ostrava, takto:
Soudce Tomáš Lichovník je vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4020/17.
Odůvodnění:
1. Soudce Tomáš Lichovník jako člen I. senátu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Pavly Fučíková vedené pod sp. zn. I. ÚS 4020/17 přípisem ze dne
16. 1. 2018 oznámil předsedovi II. senátu, že by jeho vztah ke stěžovatelce mohl zavdat pochybnosti o jeho podjatosti. Stěžovatelka je prezidentkou Exekutorské komory. Soudce Tomáš Lichovník se s ní před jmenováním ústavním soudcem jako prezident Soudcovské Unie často setkával a jednal s ní. Měl s ní vždy dobré vztahy a tykají si. Navrhl proto, aby II. senát rozhodl o jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci.
2. Podle §36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení §36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")].
4. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení §4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti.
6. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého studia i profesního působení před a během výkonu funkce se setkával a bude setkávat s mnohými osobami působícími v právnických profesích, na akademické půdě, při publikační činnosti či při činnostech a příležitostech jiných. Samotná existence profesního vztahu bez dalšího proto není způsobilá založit u osoby soudce podjatost - v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům.
7. Na základě výše uvedeného proto II. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že v daném případě existuje důvod podle ustanovení §36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Tomáš Lichovníka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 4020/17 pro jeho blízký vztah k osobě stěžovatelky, se kterou si tyká a má vůči ní podle vlastních slov vztah, který by mohl zavdat pochybnosti o jeho podjatosti, což ho vedlo k podání návrhu jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 513/17 ze dne 4. 4. 2017).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2018
Ludvík David, v. r.
předseda senátu